[57r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcepo opatovi z Valaších a to s povolením královým a jeho přípravú stalo se jest. Potom opět král Jan zdvihl se jest do Licmburka, a tak pak po mnohých válkách obdržených s borenským vejvodú po své vuoli jest zjednal, připudiv jeho k tomu mecenské také město, i tu všicku vlast mnohými válkami hubil jest také, že po jeho vuoli, jakž jemu libo bylo, stalo se jest. Takéž i Leodinskému učinil byl. To všecko spósobiv k své libosti a vejvodství lucmburské zjednav, do Čech se jest vrátil.
O vadě mezi bratřími vejvodami slezskými a o dielu
Potom pak léta Božieho M. CCCXXVII. v ochtáb svatého Jana Křtitele, když se byl do Čech vrátil, mezi ním a mezi Boleslavem, Jindřichem a Vladislavem, slezskými vejvodami, veliká se byla válka stala tak, že jeden druhému, což najvíce mohli, na škodu byli. Také rozdíl mezi těmito bratřenci stal se jest byl: Boleslav, kterýž měl sestru králové Alžběty jménem Margrétu, ten jest měl Břeh i jiná města k tomu a hrady té krajiny, což k tomu přísluší. Ten Boleslav měl s tú ženú, dcerú krále Václavovú, dva syny, Václava a Ludvíka. Druhý bratr Jindřich měl město Vratislav s těmi krajinami se všemi. Třetí Vladislav měl město Lehnic se vším podkrajím. Tento Boleslav, bratr starší Vladislava, bratra svého mladšího, chtěl jeho čest rád míti, dal ho k učení chtě, aby byl do třetího svěcení svěcen. Druhému pak Jindřichovi, bratru svému, kterýž sestru Rakúských měl, plodu s ní nemaje mužského, veliké nátisky jest jí činil, kterýžto Jindřich vida, že bratru svému nemuože odolati ani se jemu obrániti, zdvihl se k králi Janovi i smluvil s ním, aby jemu [b]označení sloupceKladsko do života dal jako někdy Jindřichovi, vejvodě vratislavskému, kterýžto strýc byl otce jeho. Po jeho smrti aby pak vejvodství vratislavské se vším na krále českého a na Korunu českú ihned věčně spadlo. Tu smlúvu král velmi jest rád přijal, a tak Glatsko jemu dal a tento manství učinil sám sebú i s svými pány králi českému i s svými se všemi měšťany i všech měst svých. A tak s tím učinil jest jeho jista a bezpečna v té smlúvě. A tak král Jan té smlúvy, ješto někdy o tom smluveni byli, toho času jest dokonal. Nebo po onoho Jindřicha smrti, někdejšího otce těchto bratřencuov, Jindřich, řečený Břichatý, v tom vejvodství byl se uvázal, a tak svým dědicóm byl je přijednal kterakžkoli proti právu, neb Rudolf králi Václavovi byl té smlúvy potvrdil. Toho také léta Břehský a Lehnický manství jsú učinili králi českému.
Kterak král Jan knížata slezská podmanil
Toho léta král Jan mnohá jiná knížata, tepruv jako znova věčnými many majíce býti, Království českému jest přijednal, jakož tito líčí hanfreštové:
„Já, Boleslav, z Boží milosti vejvoda opolský, vyznávám tímto listem, že sem pravý man velebného krále českého a polského krále a hrabě lucemburského a zemi od něho opolskú s měšťany opolskými i s hradem i se všemi městy i se všemi lidmi i se vším manstvím i s tím se vším, což k tomu přísluší, přijímati, což nyní mám i potom moci budu míti, mým jménem i budúcích mých, u manství takto zjednávaji. Také chceme tomu, aby budúcí i náměstkové moji to vejvodství od krále mého Jana i náměstkuo s jedním i s druhým, což k tomu přísluší, přijímáme u pravé[ej]pravé] praze manství, po smrti vejvody toho, kterýž umře, v té naší zemi
