listo[43r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcepada Zofia, žena Janova, markrabí bramburského, umřela jest a v Dácí pochována, neb tam byla jela na korunování bratruov svých. Tehdy ten jistý Jan pojal jest Jitku, dceru Albrechtovu, vejvody saského, i měl s ní Albrechta, Heřmana, Jindřicha, Metyldu, Agnežku, z nichžto[44]<Snijezto> rkp. jednu pojal byl král dácký a druhú Barim, syn Boleslavuov.
Léta Božího M. CCXLVIII. slavný král Václav sestřenci svému Oldřichovi, synu vejvody korutanského, jehožto Moravčíci jako samého krále poslúchali, přikázal jest, aby vojska zbera z Moravy, vtrhl do Rakús mocně, jemuž tisíc žoldnéřuov německých poslal jest na pomoc. Takž vejvoda tento Oldřich, když jednak se čtyřmi tisíci nedaleko od mezí moravských v jednom údolí stáli, tu rozbiv stany přes noc. Na úsvitě pak, jakžto kteřížto mnozí ještě stáli[45]„spali“ PulkGb jsú a nižádné noviny a vejvodě rakúském nevědichu ani co tbali. Aj toť ihned zatiem s velikú rychlostí mnoho střelcuov stany těch všech obklíči i hned v tom pokřiku Oldřicha vejvodíka, an preč běží beze všeho odění, svú rukú jal jest. Tak pak jiné, ani beze všeho odění sem i tam běží, ihned zjímali sú, kteréž do Rakús svázané dovésti dal. A ti, kteří se bránili, zbiti jsú ukrutně a někteří ode všeho jsú utekli. Ti, ješto zjímáni byli, mnozí z nich[46]„z nich“ zapsáno v rkp. omylem dvakrát, aby potom Rakušanóm na škodu nebyli, nosy a uši obřezávali jsú. Mezi tím Rakušané, boj obdrževše, o kořist jsú se rozdělili. Někteří také páni moravští, peníze davše vejvodě, prázdni jsú byli vězení. Ale hraduov, ješto které král český tu měl, nechtěli dáti, dali jsú se čistovniti na velmi velikú zimu nositi před ty jisté hrady. Nejeden pán jménem Cirek oko levé dal sobě vylúpiti, nežli by hrad vzdal Madberk, a chtěje raději umříti nežli v sboží sobě poručeném pánu svému nevěru učiniti. Toho léta snad diábelským návodem, kterýž jest nepřítel lidský, také svár mezi králem Václavem, mezi Přemyslem, synem jeho, stal se, že musil synu svému dáti korunu, jediné sobě Zvíkov, Most a Loket ostaviti. Ale že proto pravé přísahy na ty smlúvy neučinil ani se zavázal podlé [b]označení sloupcepráva, ale bezděky, potom pak těm jistým smlúvám nechtěl jest povoliti otec. Toho času jeden pán jménem Boreš z Oseka, ješto s otcovy strany byl i držel ten hrad mostský, Přemyslovi udatně jeho bráně tak, že Přemysl, uzřev to, i shromáždil jest veliké vojsko i přitrhl k němu i oblehl ten jistý hrad silně. To když se tak dálo, zatím ten jistý Boreš s pány z Švamberka, shromáždiv vojsko těch Čechuov, kteří králi přáli jsú, i také Němcuov z Míšně, na Přemysla v noci udeřil jest, a tak Přemyslových mnozí zbiti jsú. A Přemysl s svými, kteříž spali byli, toho času s některými pryč jest utekl. Tak pak zatím král Václav, sebrav z Rakús množství dosti veliké, z nenáhla cidně přibral se k Praze i obdržel město a vypudil syna preč. Potom pak po mnohém rokování všicku zemi zase měl. Ale když syn k otcově milosti byl navrácen, přijel k němu, chtě s ním o svém stavu i o svých rozmluviti, kteréhož král na jednom hradě jménem Tršav jieti ihned kázal. A potom pro kázen Přimdu tak jatého kázal přivézti. Když pak otec pokoru od syna uzřev, porozuměl jest tomu, že netolik syn jeho vinen jest byl jako nešlechetní zrádci. Tak pak ne po mnohých dnech, syna vypudiv z vězení, některé nešlechetné rádce na Petříně prknem hlavy jim srážeti kázal a druhé ukrutně před městem na kola zbíti. Mezi nimiž jako hlava jich byl jest Ctibor, jenž Múdrá Hlava příjmím slovíše, ten jest, jakž praví, na Petříně sťat. Potom pak král dal jest synu svému Moravu i byli jsú otec s synem až do smrti u pokoji živi.
Mikuláš, biskup pražský, byl jest jat léta Božieho MCCXLVIII., a tak i zvonění i v krásných ornatiech slúžení zapověděl jest, mimo jedinká dva zvonce a jedinký ornát postní, ješto odpustil byl ku potřebě zvoniti i slúžiti. Toho měsiece pak dubna puštěn jest z vězení.
Léta Božího M. CCL. měsíce června krúpy veliké spadly jsú o pole[43v]číslo strany rukopisudni,
