[10v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevejvody českého, skonati se nemohla, neb on v ty časy netoliko zemi českú, ale i Moravu i diel Polska i jiné mnohé vlasti, ješto někdy k Moravě příslušely, držal a v bohatství i v širokosti zemí a panství svých všudy slavně vznešen byl. Pro kterúžto příčinu bez rady a povolenie tohoto muže slovutného ta věc slušně zjednána býti nijakž nemohla. Protož po dlúhých radách Vratislav vejvoda český, jenž toho času také v Mohuči byl, povolán jest od císaře k té radě, a takž velký na to rozmysl měvše, s povolením i podlé rady všech korferštuov i jiných všech kniežat říškých skrze císařovu výpověd i potvrzenie i rozkázanie Vratislav, muž slavný, duostojenstvím královské koruny povýšen jest. A tu ihned císařským ustavením způsobeno jest, aby již Královstvie moravské, jenž tak mnohá léta opustlo, v českú zemi převedeno bylo a z moravské pak země aby jemu Vratislavovi i budúcím jeho věčně markrabstvie poddáno bylo i s polským i s ruským i s jinými vejvodstvími a zeměmi, kteréž někdajšieho času k Moravě sú příslušely, ty všecky plnú mocí i plným panstvím i vším poslušenstvím aby témuž Vratislavovi poddány byly a mocně podrobeny, a tak mocným císařským stvrzením a ustavením aby Královstvie moravské markrabstvím[k]markrabstvím] Markrabſtwiem bylo a slulo a ku polepšení se navrátilo a česká země se všiem příslušenstvím i se vším duostojenstvím a ctí i se vším právem, což k tomu příslušie, spravedlivě a věčně aby královstvie byla i slula a to převedenie z Moravy do Čech královstvie aby věčně v své moci ostalo. Tomu na znamenie a na věčné potvrzení týž Jindřich císař toto své ustavenie před nečíslným lidí množstvím zjevně provolati kázal, [b]označení sloupcea takž s tím, svýma rukama vzav korunu královskú, mezi všemi knížaty Vratislava slavně korunoval, korunu na hlavu jeho vstaviv. A tak tím během byl jest v královském duostojenství Vratislav postaven a ode všech i skutkem i jménem králem českým vyhlášen. Potom ihned císař Enkbercovi, trierskému arcibiskupovi, poručil i přikázal, aby vypravě se do Čech, Vratislava, nového krále, v jeho Kostele pražském podlé obyčeje říských[6]říských: Rzijſſkych králuov pomazal na království. Tehdy ten jistý arcibiskup naplnil jest císařské rozkázanie a přijel do Prahy. A tu léta M. LXXXVII měsíce června v Pražském kostele velikú mši slavně slúžil a Vratislava, tudiež i kněžny jeho Svatavy, obú dvú na královské duostojenství posvětil a pomazal. Podlé obyčeje a řádu všecko pak žákovstvo i vešken obecný lid zkřikli sú hlasy velikými a řkúc: „Králi našemu Vratislavovi zdravie, čest a vítězstvie buď od Hospodina dáno,“ kteréžto mazánie a svěcenie podlé téhož obyčeje na jeho věčnú pamět při jiných králích českých zachováváno bývá. A když se pak ty hody dokonaly po třetím dni, ten jistý arcibiskup trierský, slavně jsa uctěn i darován od krále, domuov se jest vrátil. Česká pak země všecka z těch daróv a z té cti po mnohé časy radost velikú měla jest.
Když ten sněm ještě v Mohuči trval, Erhart, biskup pražský, boje se toho, aby žádný jiný po smrti Janově v Moravě biskupem nebyl, jenž byl toho času umřel, Vratislav, král nový, spolu s ním prosili sú ciesaře, aby zase biskupstvie moravské k českému přijíti ráčil, aby jedno bylo, praviece, že jest tak způsobeno od svatého Vojtěcha za času Oty císaře. I kterak Benedikt papež toho listy potvrdil, aby on téhož sjednánie také listy svými potvrditi ráčil jemu.
