Boleslav, dvě a třidceti let knížetství české zpravuje, mnohými ctnostmi i vítězstvím stkvěl se jest a z světa zšel léta devietistého devadesátého devátého, sedmý den února měsíce. Manželku jest měl velmi šlechetnú jménem Hajmu, s tú měl dva syny: Boleslava a Václava. Ale Václav v mladých letech, od zimnice jsa trápen, umřel. Když se pak k smrti blížil Boleslav starý, povolav k sobě syna svého Boleslava, před svú ženú i před jinými jako věrný otec napomínal jej k dobrému a mnohým ctnostem učil i prosil, aby mrzkých a ohavných hřiechuov se varoval, Boha se nade vše vierou a milostí, v bázni jeho stoje, přidržal. A tak mnohá naučení jemu vydav, knížetství české také jemu k zprávě poručil a sám šťastně život svuoj dokonal a pochován jest slavně v Kostele pražském. Toho léta syn jeho Boleslav po smrti otce knížetstvie přijal, ale nevedlo mu se tak šťastně jako otci, neb náramně skúpý byl, Čechóm do Polsky služby a jiných potřeb dávati zanedbával, a protož o polskú zemi přišel. Tak že vidúce jeho nedbalost, dobyli sú mu zase tvrzí mnohých, a což tam Čechóv bylo, všecky sú zbili. A jednoho velmi chytrého člověka jménem Mezka vzali sú sobě za vejvodu, kterýžto lstívě město Krakov sobě opanoval a všecky Čechy v něm zbil. Potom táhl jest na něj kníže Boleslav s svým vojskem a s svú škodú, příměří s ním učinil jest. Mezi tím ten jistý Mezek, jsa velmi lstivý a nevěrný, přilahodil jest k sobě dary rozličnými a řečmi pochlebnými pány vršovské, jenž sú byli přední rada knížete českého, a s nimi srozuměnie maje, pozval jest Boleslava lstívě do Králova na hody pro učinění i stvrzení pokoje a smlúvy mezi sebú. On jsa již prvé svědom lsti a neviery jeho, nechtěl jest tomu povoliti ani k němu jeti, ale potom návodem těch Vršovicóv namluviti se dal, že jest slibóm jich i Mezkovým viece za příměřím do Krakova přijel. Ale však k budúcím věcem prohlédaje, toho neopustil, že zemi svú slovutnějším zemanóm poručil prose, stala li by se jemu jaká příhoda a neb lest od Mezka, tehdy syna jeho Jaromíra aby za knieže místo něho sobě vzali. I takž jsa na hodech v Krakově, od Mezka jat jest a očí zbaven, též i dvořané jeho ukrutně zmordováni sú kromě Vršovicóv a jich čeledi, kteříž sú o té nešlechetnosti a zradě věděli i účastni jí byli. Ti samí do Čech se vrátivše,