A když již Štěstí stáro bylo,
to jest konečně zvěděti chtělo,
kto jest jeho a kto nenie –
a sedíce u velikém myšlenie,
tu se tak probudilo z toho
praviec, že jich jest velmi mnoho,
kteřížto pod něj slušejí,
ale však ne všichni sobě rozomějí.
I protož je chce rád viděti
všecky, což jest jich koli, i jich děti.
A hned káže sněm volati,
všem písařóm přikázati,
aby chutně listy psali,
po všem světě je rozeslali.
A tak aby bylo napsáno,
zvláště každému přikázáno,
aby se všichni rychle sjeli
a o tom aby všichni věděli.
Pak ktož by na čem neměl jeti,
aby šel, ktož chce od Štěstí milosti dojíti,
že jich všech za to žádá
a s nimi pilně mluviti má,
[19v]číslo strany rukopisutakže všichni budú slyšeti,
bohatí, chudí, mladí, staří i děti,
a koho při čem chce zuostaviti,
že toho nechce před nimi zatajiti,
co jest umyslil a na tom zuostal v radě,
že poví každému, chudému, bohatému i babě.
Tužť poslové ruozno jeli
a druzí pěšky běžali.
Kohožkoli došlo toto psanie,
hned každý jel, a to bez meškánie.
Jedni šli a druzí se vezli,
nemohli li sú jíti, ale čtvermicí lezli.
Všichni k tomu pospíchali,
mladí, staří, velicí i také malí –
leč by nemohl pro nemoc neb pro chudobu –
každý byl na tom sněmu v tu dobu.
A několik mnoho let k tomu jeli,
neb tu všickni byli chtěli.
Proto pan Štěstí nikdy neprázdnilo,
ale vždy předse své věci pósobilo,
to, což jest za obyčej mělo,
i co ono kolivěk míti chtělo.
[…]text doplněný editorem[32]chybějící folia 19 bis r, 19 bis v, 19 ter r, 19 ter v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
[20r]číslo strany rukopisuI poče mluviti Štěstí slovy těmi,
ktož sú byli přede všemi,
řka: „Milí, mnohomocní páni,
všichni, kteříž jste tuto sezváni!
Napřed vám velmi děkujeme
a mnohým dobrým to otplatiti[33]vynechán omylem rým chceme ?
že jste se tuto sjeli nynie
k našemu pilnému obeslánie,
neb sami znáte býti potřeba toho,
že jest jich již velmi mnoho,
ješto sú k Neštěstí přistúpili
a prvé sú v naší radě byli.
Snad ještě některé v radě máme,
kteréž Neštěstí rádi dáme!
S nimi ať nakládá, jak chce, i svú
s Starostí, Nemocí, Bídú a Psotú.
Nebo to sami vidíme,
i od mnohých o tom slyšíme,
že Neštěstí jich mnoho podmanilo
a v Chudobě je podrobilo
k Nemoci, Bídě, Psotě a k Starosti,
ješto měli prvé příliš dosti.
