ktož sú v světě najméně měli.
I ti, ktož sú Neštěstí slúžili,
byli by u Štěstí rádi byli,
ale on jest tak činíval,
od Neštěstí některé brával
a dával jemu zase mnoho jiných,
bohatých, mocných, také chudých,
a zvlášť kteří se jemu nelíbili,
ti všichni k němu musili.
Mnozí se také k Neštěstí třeli,
kteříž prvé u Štěstí v službě byli,
svévolně Štěstí opúštějíce
a Neštěstí dobrovolně slúžíce,
zvlášť kterýmž se toho chtělo,
aby Štěstí jim – a ne oni jemu – slúžilo.
A to nikdy nebylo, ani muož býti,
by pán měl služebníku slúžiti[g]slúžiti] ſluż[30]rozpité,
a zvlášť tu a na tom dvoře,
kdež vždy radost a žádného hoře.
Tuto chci již pověděti,
což sem já mohl srozuměti,
jaký řád Svoboda zpuosobil
[…]text doplněný editorem[31]chybějící folia 17 bis r, 17 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
[18r]číslo strany rukopisutuť s ním tepruov naložili,
jakž jemu poručili byli.
A když již od oběda vstali,
ihned po panny a paní poslali.
Tuť jim nebylo nic jiného píle,
než strojili jedno kratochvíle,
freje, tance i jiné věci,
jako by se radostí chtěli ztéci.
A tu před nimi klali i honili,
jsúc všickni dvořené veseli,
k tomu všecky panny i paní,
kteréž k tomu dvoru byly zvaní.
Tu Mladost tance rozdávala
a Svoboda[h]Svoboda] ſwoda se přitom dívala,
jako sluší na hofmistra ctného
na dvoře krále tak mocného.
A kteříž tu najveselejší byli,
ti jsú Zdraví nad jiné ctili
k veselí jeho potřebujíc
a ke všem kratochvílém ho žádajíc.
Tu pak Neštěstí s svú rotú,
s Chudobú, Bídú i také Psotú,
[18v]číslo strany rukopisunikdíž tu býti nechtěli,
kdež sú tito veselé měli,
neb jiných přitom nebylo,
než kohož sobě Štěstí zvolilo.
Všichni jeho vyvolení,
muží, ženy, k tomu panny i paní,
tiť sú u veselí vždy byli,
kteříž se Štěstí dobře líbili.
Tu jest bylo bohatství mnoho,
krásy, mladosti, radosti i všeho toho,
což k tomu přísluší, krátce mluvíce,
leč královstvie božieho nebylo třeba více.
A tak ještě i podnes bývá,
ktož na tom dvoře přebývá.
O tom chci přestati psaní svého,
neb toho v světě nenie žádného,
kto by to mohl krátce vymluviti,
jaké při Štěstí muož veselé býti.
Zvlášť kteříž mu milí na jeho dvoře,
tiť nepoznávají žádného hoře,
než dokudž jest duše v jich tele,
majíť nad zbytky veselé.
