Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

a[145r]číslo strany rukopisuvšak proto všecky věci v pravdě pověděla a oznámila, co jest s ní na ten čas Bartoš jednal, a jeho s velikým pláčem a pro Buoh prosila, aby jí to odpustil. Štípa jí řekl: „Paní, velmi’s zle učinila a jest proti Bohu i proti jeho zákonu. Však proto chceš li, ať to otpustím, tehdy aby takto učinila, což já tobě poviem. A to jest toto, aby poslala k Bartošovi, aby k tobě zítra přišel, a to jemu oznam, když bych já s ním spolu byl, aby příčin hledal, kudy by mohl ote mne odjíti a k tobě přijíti. A jestliže by se přihodilo, že bych do domu v ty časy přišel, tehdy zamkni jej do naší truhly v komoře naší. A když již to učiníš, potomť já tobě dobře poviem, co budeš míti dále učiniti. A neměj žádného o to strachu ani starosti, neb teď slibuji na svú víru, že tobě [145v]číslo strany rukopisuani jemu ote mne skrze to nic zlého státi se nemá.“ Takž paní jemu to slíbila všecko tak učiniti, čeho jest na ní žádal. A když bylo nazajtří, Štípa s Bartošem podlé svého prvního běhu a obyčeje spolu byli sú a již dobře hodina neb dvě na den byly sú, o kteréžto chvíli Bartoš od paní Štípové jsa žádán přijíti k ní řekl jest v tom čase, k svému tovaryši pověděl jest: „Musím toto jitro s mým jedniem dobrým přítelem obědvati, kteréhož bych nechtěl meškati, aby mě měl dlúho čakati, protož zuostaň s Pánem Bohem nynie[96]v rkp nynie dvakrát.“ Štípa jemu dí: „Však ještě nenie času jíti.“ Bartoš zase jemu otpoví: „Co jest mi velmi do jídla, mámť s ním také o některé zvláštní potřebné věci rozmlúvati, protož chci k němu tím záhé jíti.“ A vtom šel jest k Štípové [146r]číslo strany rukopisuženě do domu, kteráž jej velmi přátelsky přivítala, hned do komory spolu šla. A nemohli sú tak skůro do komory vkročiti, že hned Štípa za nimi v patách do domu všel jest. Kteréhož žena jeho dobře uznamenala jest a hned skrze to k Bartošovi velmi se strašlivě okázala. A tak hned, jakž jí byl muž rozkázal, do veliké truhly [ho]text doplněný editorem[97]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje slovo „ho“ schovala, a velmi dobře zamkši, z komory ven šla jest. Štípa k paní řekl jest: „Již li čas jísti?“ Paní řekla: „Ano jest, mně se již zdá, že jest čas.“ Štípa dí: „I ba, Bartoš nedávno ote mne odšel jest a pravil, že toto jitro má s jedniem dobrým přítelem obědvati a nechal své ženy samé doma. Jdi chutně k voknu a zavolej ji, ať s námi jí!“ Žena, kteráž se tehdáž sama velmi muže strachovala, velmi poslušna byla. Hned na okno jest běžela a své

X
96v rkp nynie dvakrát
97Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje slovo „ho“
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 17 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).