[125v]číslo strany rukopisumine, ty svú kratochvíl se mnú míti budeš. A aby nás obú jedna vuole byla, tehda pomni, aby o puol noci u dveří mé komory byl a jáť tobě dvéře v tu hodinu otevru. A také víš dobře, na které straně já leži, tam se přibeř velmi tiše ke mně. A jestliže bych spala, tehdy zbuď mě a tímť já tě obveselím, čehož na mě žádáš. A k znamení příznivé lásky, aby věřil, cožť sem přiřkla, že jest pravda, přátelské políbenie v ústa tvá dáti chci.“ A hned se mu hrdla chytila, jej rukama objemši políbila velmi míle a on též zase učinil jest, a s tím hry šachovní nechali a vstali sú. Paní do svého pokoje k svým pannám šla a Hajmkyn po svého pána potřebě šel jest. A každá hodina tisíc mu se zdála, čakaje temné noci s radostí s velikú a veselím. A vtom pán přijev s lovu večeři již odjedl; [126r]číslo strany rukopisumalú práci učiniv, šel spat i s paní svú. A jakž paní Hajmkynovi řekla, tak učinila a jemu komory otevřeny nechala. A on také na jmenovitý čas a hodinu k ní k loži přišel a jí svú ruku s velikú tichostí na její prsy sněžné bělosti vložil. A nespící, ale bdící ji našel, a jakž jest jej brzy učila, jej za jeho ruku vzala a svýma oběma rukama silně držala, v luoži sem i tam se válejíc, až pán, kterýž již byl usnul, ze sna se probudil. Kterémuž paní hned řekla: „Pane Giane, chtělať sem s noci nětco pověděti nového, ale zdálo se mi, že jste byli usnuli, i nechala sem tak. Avšak proto jedné věci od vás žádám věděti. Povězte mi, kterého mezi všemi svými služebníky, kteréž v tomto domu máte a držíte, za najvěrnějšího máte a který vaší lásky [126v]číslo strany rukopisua přiezni najvíce užívá?“ Pan Gian jí dí: „Co se to znamenává, paní, čehož ty nynie věděti žádáš? Zdať to nenie samé známo a mně se zdá, žeť jest o tom tak vědomo jako mně samému. Jáť pravím, že sem nikdy žádného neměl, kterémuž bych větčí víru měl, aniž mám, anebo aby mi milejší a vzátcnější byl jako Hajmkyn jest. Ale pověz mi, milá ženo, jaká tě příčina k tomu tiskne k zvěděnie toho, oč se mne tížeš?“ A když ten urozený mládenec a milovník tomu porozuměl, že pán jeho procítil a nespí, nejednú byl by rád ruku svú paní vytrhl, zda by mohl odtud utéci. Neb po paní řeči tomu jináč nemohl rozuměti, než že jej zklamati a k hanbě připraviti chce. Ale paní byla jej tím úmyslem uchytila, že jest bez její vuole