[120v]číslo strany rukopisuna dobré byl jest naložil. A vzav kladnú sekyru na ramena, s kterúž byl do kláštera najprv všel, zase domuov přišed Boha chvále, žádaje odplaty všem těm, kteříž by tak uměli posluhovati a takovým pannám rohuov nadělati.
Jiná rozprávka o jednom mládenci a o krásné paní etc.cizojazyčný text
V Paříži jeden urozený muž přebýval, rodem z města Florencie, kterýž z chudoby k bohatému panství a kupectví přišel jest. Ten jistý neměl jest s ženú svú než jediného syna, kterémuž jméno bylo Ludvík; kterýž jedné k rytieřství příchylen byl a ne k kupectví, ačkoli otec jeho chtěl i k tomu jej vedl, aby kupectvie hleděl. Ale znaje jej v tom odporného, svolil jest jemu k jeho vuoli a tak jednal, že jest u krále [121r]číslo strany rukopisufranckého vzátcný mládenec byl. A když se byl u dvora mnoho ctností a mravuov naučil, a v tom jeho běhu a stání událo se, že někteří rytíři od Božího hrobu přes moře přijeli byli, s kterýmiž pan Ludvík o krásných paních u Frankrajchu a v Englii v řeč byl všel i o jiných. A takž jeden z řitieřuov těch řekl: „Milí páni, vy pravíte o krásných paniech, kteréž v těchto zemiech jsú. A já pak pravím[br]pravím] prawiem, jakž sem živ, co sem kde byl a jezdil i přes moře a co sem kdy kde rozličných paní v svých dnech viděl, neviděl sem nikdy žádné, kteráž by paní Beatričí z Bononie krású svú srovnati se mohla. Ta jistá paní krásná byla žena jednoho, jemuž jméno bylo Gianus.“ Kterémužto pánu všichni tovaryši toho potvrzovali jeho řeči a jemu svědčili, [121v]číslo strany rukopisuže jest pravdu mluvil. Tu řeč mladý pan Ludvík pilně znamenav a k sobě přijav, kterýž ještě žádné lásky ani milosti byl pokusil. A tak jej veliká žádost a milost zapálila tu paní viděti a ji poznati, že na žádnú jinú viec nemyslil, než jediné vždy na ni. A skrze to vzal jest před se konečně, aby do Bononie jel, aby tu krásnú paní viděl a tu přebýval, kdež ona jest. A tak hned otci svému rozuměti dal, že chce k Božiemu hrobu jeti pro rytieřství, kteréžto jízdě otec jeho nesnadně jemu přivolil a odpuštěnie jemu dal. A když jest otpuštěnie od něho vzal, s některými pacholky na koně své vsedal a do Bononie jel; a vtom jemu se štěstím přitrefilo se a náhodú, že tu pěknú paní ten dobrý pán, když tam přijel, viděl, ana v okně stojí v svém domu. Kteráž
