Vyhledávání (skrýt)

Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka
<<<<<113r–114r114v–115v116r–117r117v–118v119r–120r120v–121v122r–123r123v–124v125r–126r>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[119r]číslo strany rukopisui slýchal, že jeden kohút devieti slepiciem muož potřeby dosti učiniti, a deset mužuov jedné ženě dosti učiniti nemohú. A já jich devět musím opatrovati a jim k službě býti hotov. Takové věci já více nemohu jednati a puosobiti, co sem až do této chvíle jednal. Neb mě již k tomu přivedlo, že již ani málo, ani mnoho mohu. Protož pusťte mě již od sebe, aneb se něčeho domyslte, abych mohl déle živ býti.“ A když to abatyše uslyšela, že Kostrba mluví, kteréhož měla a za to jest držala, že by němý byl, všecka ztrnuvši, lekši se i řekla jest: „Ouvech, co jest to, já sem se domnívala, že by ty němý byl.“ I řekl jest paní Kostrba: „Bylť sem němým, ale ne přirozeně, ale u veliké nemoci leže, byla mi řeč odjata, kteráž mi řeč v této noci minulé – Pán Buoh buď pochválen – zase navrá[119v]číslo strany rukopisucena jest.“ Abatyše, tomu všemu uvěřivši, počala se jeho dále ptáti, co by tím mínil, že by pravil jí, že devieti slúžil. Kostrba jí všecky věci oznámil, co každý den její mnišky počínaly sú. Skrz tu věc abatyše tomu dobře porozuměla, že její mnišky žádné tak nemúdře nečinily sú jako ona sama. Však proto Kostrby od sebe pustiti nechtěla, leč prvé s svými pannami o to radu vezme, aby skrze to její klášter a dobrá pověst jeho zlehčena nebyla. Před tiem některý den jejich starý šafář byl jest umřel. A tak všech těch běhuov, kteréž s Kostrbú činiti měli, všickni spolu na jednom zůstali, spolu s Kostrbú radujíce se a lidu vuokol oznamujíc a jim dávajíc věděti, kterak skrze jich pokorné a nábožné modlitby, kteréž k Bohu měly a k tomu svatému, [120r]číslo strany rukopisukterýž byl toho kláštera založenie, že Kostrba dlúhé časy němým byv, a již že zase mluví. Hned potom bez meškánie šafářem svým jej ustanovily a jej v takové míře jeho práce a jiezdy, kteréž jest činíval, mezi se slušně rozdělivše, že jest potom mohl tu věc dosti podobně zpravovati, ač jim byl drahně mladých mnichů a mnišek přičinil. Však proto jednali svuoj běh takovú měrú, že sú jich lidé v žádném zlém domnění neměli, ani co zlého se na ně domýšleli. A potom nevelmi po dlúhých časech ty dobré panny i s abatyší smrtí sešly sú. A také Kostrba se již byl velmi ujezdil po té myslivosti. Potom, jsa bohatý a již starý a poctivý tatík, domů se do Stakor vrátil, kdež děti jeho bez práce a starosti vychovávány sú; kterýžto svú práci

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 23 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).