Povstav Neřád poče mluviti,
od svých staršiech řéditi,
od purkmistruov a konšeluov,
i také od obecných pánuov:
„Cožkoli tuto Neštěstí mluvilo,
všecko s naší volí činilo,
neb jsme jeho za to všickni prosili,
aby se zprotivil a my s ním byli.
Dokudž muož našich hrdel stačiti,
nechceme s tebú dobře býti!
A když jedno povolíme svým,
uzříš, jakť srazí rohy hercóm tvým,
ješto sú nynie na tvém dvoře,
i všudy v kútiech i v komoře.
Netřebať bude Rácuov na ně,
dalekoť my statečnější máme,
žeť budú na mosty i do bran vskakovati –
králi, to máš jistě shledati!
Již chci nynie řeči ukrátiti,
neb nesluší nám hrdě mluviti.
A když pak přijde k tomu,
všichni uzří, co kto udělá komu!“
I přimluví se k tomu Psota,
za nímž jich stála veliká rota:
„Nechme, tovaryší, řečí!
Jestliže nám přijde s nimi k seči,
toť pak dobře uhlédají,
co kto komu udělají!“
Svoboda
Svoboda poče mluviti hrdě
těmito slovy, dosti tvrdě:
„Milý králi, nechť to při své vóli mají,
což mohú najhoršího, ať nám udělají!
Znám to, že úfáte v množstvie,
ale vždy jest toto při Štěstí,
pánu našem. Kde to konec vezme?
Ještěť někto v horšiech lehne,
než pána našeho vyžene!
A já, králi, radím tobě,
nepřijímaj jich na milost sobě!
Nebť otpovídají na tvém dvoře
a není liž to dosti hoře?“
Múdrost
Múdrost vece: „Králi, synu milý,
co chceš počínati koli,
všecko to rač před se s rozmyslem bráti!
A proto pomysl, kto se k čemu hodí,
neb což s rozmyslem učiníš, nic neškodí!“
Štěstí
Král Štěstí velmi horlivě sedě
a k tomu takto otpovědě:
„Nechci na ně viec hleděti!
Hofmistře, kaž jim ihned preč jeti
aneb jíti, jakžkoli umějí.
A vždy zvíme, co činiti chtějí
tak zlého nám i našim poddaným,
s tak potvorným lidem a polámaným.“
Neštěstí
A vstav král, i jide do pokoje.
Tu hned Neštěstí vece stoje:
„Nu, když nás tak váží lehce,
musíť nás vážiti těžce!
Toť mají všichni shledati,
že jim chcem války dosti dáti!
A hned se budem broditi
a všichni na vojnu strojiti!“
