nedaleko kraje, kdež takový klášter řídko jest kdy byl anebo nikdy od starších přehledován. V kterémžto klášteře přebýval jest jeden opat s svými některými mnichy, k mladým paním velikú lásku míval. Avšak proto vedl jest on tu věc v takové tichosti a jednal, že jest proto nikdy nikterak od lidí zjevně v tom shledán býti nemohl a že byl držán a jmien za dobrého a nábožného člověka. A vtom jeden sedlák bohatý nedaleko od toho kláštera, kterýž jest tu bliezko přiseďal, s tím opatem [v]text doplněný editorem[104]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje předložku „v“ velikú známost všel jest a k opatovi velmi se přieznivě a přívětivě okazoval. Ten sedlák byl člověk velmi prostý a hlúpý rozumem i skutkem. Kde opat dosti málo jest ho sobě vážil, aniž sobě s ním jakého veselé činil. Jediné z té příčiny pro jeho velikú sprostnost druhdy s ním pokvasil a rozmluvil jest. A v takovém jejich častém vídaní [opat zvěděl,]text doplněný editorem[105]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje text „opat zvěděl,“ kterak ten sedlák příliš velmi pěknú a mladú ženu měl jest. A jakž jest ji opat uhlédal, tak jest ji velmi zamiloval, že jest dnem ani nocí jiného přemyšlovati mohl nežli všecko o té paní. A ačkoli byl jest ten sedlák sprostný a hlúpý, však proto jest ženy tak pilen byl a hlédal, že jednak opat skrze jeho takovú opatrnosti byl by se zbláznil. Však proto v tom práce a jednání mnoho jest měl, že jest to vždy zjednal, že sedlák i s svú ženú časem svým dle kratochvíle do opatovy zahrady do kláštera přicházel. A tak jednú, když tam byl přišel, počali sú opat s paní rozmlúvati o spasení života věčného i o jiných svatých skutciech, kterak mnozí z tohoto světa sešli sú a jak Pán Buoh rozličně podlé každého