otpovídáš, mizerný a šeredný osle, čím mne jest urozenější neb lepší, to mi pověz a odlehni ote mne a nedotýkaj se mne více, dosti’s dnes bojoval na tento den. Neb viem dobře, což by již více činil, že by se k tomu rmútiti musil, zvláště když’s mne již poznal. Viem, že by to k srdci nepřistúpilo, by mě měl z lásky objíti, protož nech mne s pokojem. Ale věz, puojčí liť mi toho Buoh a tu mi milost dá, ještě mohl toho nedostatek míti. Já neviem, co mě drží, že po Rikarda nepošli, kterýž mne nade všecky paní miloval a nemohl se tím nikdy pochlubiti, abych naň kdy míle pohleděla. A tys se pak nadál, že máš jeho ženu zde. Ale nenieť nic méně, než jako by ji byl měl, nebť jest na tobě v tom žádný nedostatek nebyl. A když bych také nynie Rikarda při sobě měla, což bych byla za to kázně hodna, věru nic.“ A tak když ta slova taková i želenie od té paní rozličné byly jsú po těch po všech žalostech, Rikardus sobě počal mysliti, jestliže ji tak od sebe pustí v témž úmyslu, v kterémž jest byla, že by skrze to mnoho zlého přijíti mohlo. Ale pro lepší vzal jest před se úmysl jiný, že se jí chce znáti dáti. A ji v své ruce dobře obchytiv, kdež jest od něho odtrhnúti se nemohla, i řekl jest jí: „Má najmilejší paní, nebuď vám protivno, že to, což mi skrze lásku mú a víru nemohlo přijíti, že sem v vaší milosti vždy hóře na své mysli byl súžen, abych toho dojíti mohl jakýmžkoli obyčejem. A protož věz, žeť sem já služebník tvuoj, Rikardus.“ A když jest tomu ta paní porozuměla a jej po řeči poznavši, chtěla hned ot něho z lože vyskočiti, ale nemohla jest, neb jest byla jeho rukama obklíčena, počala jest křičeti. A Rikardus jednú rukú ústa jí zahradil, řekl jest jí: „Paní milá, však již to jinak býti nemuož, než což se jest stalo, jako by se nestalo, a byšte pak křičeli po všecky své dni, tehda svým křikem sobě nic jiného než hanbu přinesete. A kdežkoli tak budete jednati, aby to lidé věděli, dvoje zlé k vaší škodě skrze to přijíti musí. První jest, že svú čest a své dobré slovo poctivé zlehčíte. Neb budete li praviti, že sem vás do lázně přijitím zklamal, tehda já budu proti tomu praviti, že tak není, než že sem vás skrze dary k tomu přivedl, že jste sem přišli, a že těch daruov a slibuov že sem vám všech nenaplnil, že skrz tu příčinu taková slova ke mně vymlúváte