znamenaj velmi dobře řeči a hlas muoj, pravá liť sem, ale nepochybuji, že sem, a mně se zdá, na sto let že na světle nejsva, abych já tě podlé tvého zaslúžení haněti mohla, čehož jsi hoden. Ty potvorný pse, ustyď se v své srdce! Ó já chudá žena, komu sem já tak dlúhá léta přátelskú a pravú lásku nosila, kterýž nynie za to měl jest, že jest jinú na svých rukú držal a ještě drží, an svú vlastní ženu drží a mně jest více lásky v tomto krátkém času okázal a učinil, než ty všecky dni mi je činil. Ó, ty zúfalý pse, cos velmi dnes tak statečný byl, a doma vždycky churav a vždycky jakoby nemocný, kteréž’s mi se okazoval. Nu, buď Buoh pochválen, že si svú roli zoral a ne jinú, kterúž jsi byl umínil, a žes tu nesiel, k čemuž byl svuoj úmysl postavil. Jižť já se tomu nedivím, žes tuto noc minulú ote mne tak daleko ležal, neb jsi čakal semena toho jinde složiti, aby skrze to snáze své rytieřství v tom provésti a boj svuoj dokonati mohl. Bohu a mé opatrnosti buď děkováno, vždy jest pak doluov šlo, ješto jest mělo tobě zhuoru jíti, a šlo jest tam, kamž jest jíti nemělo. Proč mi neotpovídáš, ty zlý muži, cos se již němým udělal, věru, věru, já neviem, co mě zdržuje, žeť nevpadnu svými rukami v tvú tvář a ne tvých očí nezdrápi. Co mníš, že tvé lotrovství a zrada že jest měla před se jíti tobě, že se snad zdá, žeť žádný nic neumí, jedno ty sám. Nebť sem já, zdá mi se, daleko lepší kryf k tomu našla, co jest mělo k konci přivedeno býti, nežli ty skrz tvuoj počátek falešný, kterýž’s byl jednati počal.“ Rikardus od takových slov měl jest veliké veselé a ústavně při těch všech jejích řečech objímal a líbal jest ji více, nežli jest kdy prvé činil, a ona vždy svému hněvu počatému slovy jest přispářela řkúci: „Co mníš, že mne chceš nynie svým falešným objímaniem a líbaniem obměkčiti? Ty prokletý od Boha, chceš se se mnú tudy v mír uvésti, jistě žeť se to chybí, neb se těchto věcí nechci více já s tebú dopustiti ani se tomu radovati, ani veselé míti, až se tebe dosti nahaniem – a tebe všem svým i tvým přátelóm oznámím, k hanbě a k studu připravím. Co mníš, ty potvorníče, že já nejsem tak urozená a tak pěkná jako Rikardova žena jest? Což nejsem z tak urozené krve pošla, jako ty i ona jest? Nuž, kéž mi