chládek, kdež Rikardus s svú čeledí též jest učinil a hned do paní Kateliny tovarystva přimísil se jest byl. A tu na té cestě paní Katelina s jeho ženú počala jest mluviti. A tak chvíli pomluvivši s ní, potom jest počala s Rikardem mluviti, odmísivši se s ním. Proto se chvíli tomu bránil, jako by toho učiniti nechtěl, ale proto nedlúho se zdráhal. A tu jest paní Katelina počala s ním mluviti a kumštovati o jeho nové lásce a freji, kteréž byl před se vzal, kterýž jim to znáti dal a rozuměti, jako by u veliké lásce a milosti hořal. A to jest proto učinil, aby jim příčinu dal o té věci rozmlúvati. A jakož se pak to rádo přihází na takovém místě, že po večeři rádi jeden s druhým sem i tam procházejí se. I událo se jako nechtiec, že paní Katelina jedné sama s Rikardem zuostala byla a Rikardus jí některé věci o lásce muže jejího Filipa oznamuje. Kdež jest hned počala muži svému záviděti a z pravého srdce žádajíci zvěděti, co by tím Rikardus mínil a co jí vo tom umí praviti, chtieci to na něm konečně věděti, prosila jest jeho, aby to pro tu pěknú paní, kteráž jemu jest najmilejší, učinil, aby jí to k libosti udělal a pověděl a jí to světle oznámil o jejím muži zvláštním a novém freji a zvlášť, poněvadž jest s ní počátek řeči o to učinil. Kdež jest Rikardus jí otpověděl a řekl: „Vy jste mne tak zakleli, že pro tu osobu, kterúž jste mi jmenovali, nikterakž vám, čeho žádáte, otepříti ani otpověděti mohu. Protož sem hotový vám pověděti o tom všecky věci, což mi vědomo jest. Však tak, abyšte toho muži svému napřed ani žádnému nepravili. Neb to sami všecko v pravdě najdete a uhlédáte. A jestliže úmysl máte to přezvěděti, dostatečně chci vás toho zpraviti i naučiti, že to máte svýma rukama vomakati i svýma očima viděti.“ Kdež takové řeči paní Katelině velmi se dobře líbily, žádostiva jsúci ty věci přezvěděti nežli co jiného. Neb jest tomu dokonce věřila, co jest jí Rikardus pravil, a hned se jest jemu slibem zavázala a přisáhla Pánu Bohu i všem svatým, že toho žádnému praviti nechce. A když Rikardus paní slovóm a její veliké žádosti v tom porozuměl, odšel s ní ještě dále na stranu, aby od žádného slyšáni nebyli. I řekl jest tak: „Paní má milá, bych ještě na vás tak laskav byl, jako některé časy bylo, nebyl bych tak nikdy smělý, abych vám to pověděti směl, což by vám žalost a hněv přinésti mohlo. Ale poněvadž ta láska již konec