mužem, jakož sem ženú, a on ke mně mluvil, jakož jest k vám mluvil, co jest na vaši sestru pravil, já bych jemu s tohoto světa vskuoře pomohla a žádnému bych toho nedopustila učiniti nežli sama.“ A když sú to ti bratří svú matku tak hněvivú viděli, všickni se proti Linhartovi, švokru svému, obořili a jemu domlúvali láním a zlými slovy, než jest kdy kterému zlému domlúváno bylo. Avšak po tom lání naposledy řekli sú jemu: „Toť již chcme odpustiti jako ožralému a nerozumnému muži. A protož na potomní časy hleď se takových věcí varovati, ať taková věc více před nás nepřichází od tebe ani od žádného jiného, jinak, stane liť se to, odplatíme jedno s druhým, tím se uměj zpraviti.“ Linhart jako blázen zuostal, sám nevěděv, co jest činil, byla li jest to pravda, čili se jest jemu snílo to, což jest pravil o své ženě. I slíbil, že na ni toho ani jiného žalovati nechce, kterážto svú chytrostí před takovú věcí s velikým neštěstím ušla a skrze to ještě svobodnější cestu sobě jest připravila, aby potom bez menší starosti a strachu od muže svého své věci volně jednala a své libosti a vuoli dosti činila, ač míti více mohla.
Ještě jiná rozprávka o chytrosti mužské a o klamání ženy jednoho urozeného člověka etc.cizojazyčný text
V starém městě, v slavném Napuli, za těch časuov byl jeden mladý, bohatý, urozený člověk jménem Rikardus. Ačkoli měl jest urozenú a pěknú paní, však proto jiné jest miloval a velmi na nie laskav byl, a ta jistá paní ode všech milována byla, kterúž jest on miloval, neb jest byla držána za najpěknější paní, a říkali jí paní Katelina. Byla jest jednoho urozeného a znamenitého člověka žena jménem Filipa, kterýž ji v lásce a v poctivosti měl nade všecky v světě. Však proto Rikardus té pěkné paní frejoval jest a pro ni všecko to činil a jednal, skrz kterúž by věc u takové krásné paní lásky a milosti mohlo dosaženo býti. Ale žádnú měrú ot ní své žádosti nemohl jest k dostiučiněnie přijíti, aby ona naň laskava byla. A protož skrz tu příčinu byl jest jednak nad sebú zuofal, avšak proto takové lásky nevěďal, kterak se jí prázdnu učiniti a obrániti, neb jest skrze to nemohl ani v tom svítěziti, ani umříti. Byl člověk zamúcený tím, jako kdy který byl. A tak v tom velikém zamúcení jsa, událo se, že některé paní z jeho rodu z takové věci
