buď to starý anebo mladý,
sluší v tom užiti múdré rady:
ušima se ovšem ženiti
a očima pilně hleděti!
Mohl by tak převzíti přes třidceti,
že by snad nevěděl, čí jsú děti;
a ty by mněl, že jsú tvoji,
ani tak brzo sousedovi.
I jestiť klénot, a dosti drahý,
komužto Pán Buoh šťastně zdaří
bohatě se oženiti
a pěknú ženu pojíti.
Tiem pak aby bezpečen byl,
že se [s]text doplněný editorem dobrú voženil,
a tak ať by v tom setrvala,
až by duši vypustila,
i všecko činila, což jest k vuoli,
a nikdy nic proti tvé vuoli;
znaje její dobré činy,
nemohl by řéci jinak žádný jiný –
toť jest žena právě pěkná,
k tomu všecka ctná a šlechetná!
Takováť nemyslí nic jiného,
nežli milovati muže svého.
Jaká na světě větší radost
(jedno po smrti boží milost)
bylať by viec vinšována?
Slušíť prositi nebeského pána,
když vstáváme neb leháme
a ještě dosti činiti máme,
abychme to uprosili sobě
tak, bychom se zženili dobře.
Neb i toto také v světě bývá,
že mnohý panic rád zajímá
všudy a všecky chce zjezditi
a nestydí se žádné prositi,
buď to panna aneb vdova.
Zdaliť sú tu jedna slova?
An tak pěkně mnoho prosí,
že z lítosti proň učiniti musí,
a též i mnohá cizí žena
bývá od něho prošena;
ten pak, když se vožení,
chce, aby žádný nemluvil s jeho paní,
a praví: „Jáť sem v peci býval,
protož bych nerad jiného hledal
u své ženy, ani v svém domu!“
Jedno hádaj, svolí li ona k tomu,
neb se trefí druhdy nábožná
a na tvú duši laskavá.
Zajímal li si kde jednoho,
nerada by nechala toho,
deset za jeden otplatí,
byť pak měla mlatci dáti!
Také by ji pak zbil, trpí mile,
nebť jí o tvú duši píle!
Však jsi slýchal Písmo ono,
že Buoh zpomene marné slovo,
kteréž jsi kdy měl v promluvení –
což pak tehdy tvé marné kývaní,
musíť je žena oplatiti,
ač chceš se věčně nemučiti!
O tom nechci mnoho psáti,
neb to muože každý znáti
a každý to dobře ví
i tomu také rozumí,
že ne každému se žena zdaří,
a druhého velmi těžce mrzí.
Mnozí hyzdí a mnozí chválé
a mnozí mají dosti namále –
tak se vždy v světě děje,
že se mnohý druhému zasměje
a o svém hoři doma neví;
by pak věděl, nic řéci nesmí,
boje se, by nenasmíšil lidi,
mysle o tom, že toho ne každý vidí,
ač sám v sobě chodě vrčí,
jako by dobře koupil, proto mlčí.
Mnohokrát nese bitý nebitého,
a protož nesluší spravovati žádného;
neb ktož se cizému neštěstí raduje,
ztěžka se jeho sám uvaruje,
neb kdež ruka ruku myje,
býváta ovšem bílé obě.
A protož já radím toto tobě:
buď to mladý, starý člověk,
král, pán i ktožkolivěk,
že chce v stav manželský vstúpiti,
