Počínají knihy Piesně piesní Šalomúnových tak nazvané
[I.]text doplněný editorem
[b]označení sloupceCt1,1 Polib mě políbením úst svých, neb lepšie jsú prsi tvé nad víno, Ct1,2 vonnějšie nežli masti najlepšie. Olej vylitý jméno tvé, proto mladicě milovaly sú tě. Ct1,3 Táhni mě po sobě, poběhnem u vóni mastí tvých. Uvedl mě jest král do pivnic svých, radovati sě budem a veseliti v tobě, pamětlivi jsúc prsí tvých nad víno. Praví milují tě. Ct1,4 (Hlas synagogy:) Črná jsem, ale krásná, dcery jeruzalémské, jako stánkové Cedar, jakožto kóžě Šalomúnova. Ct1,5 Neroďte mne znamenati, že smědá jsem, neb mě jest slunce na barvě proměnilo. Synové mateře[1]mateře] matṙe rkp. mé bojovali sú proti mně, postavili sú mě strážnú u vinniciech, vinnicě mé neostřiehala sem. Ct1,6 (Hlas cierkve k Kristovi:) Ukaž mi, jehož miluje dušě má, kde paseš, kde odpočíváš o poledni, ať sě túlati nepočnu po stádech tovařišóv tvých. Ct1,7 (Hlas Kristóv k cierkvi:) Neznáš li sebe, ó krásná mezi ženami, vyjdi a jdi po sledu stád a pas kozly tvé podlé stavadl pastýřových. Ct1,8 Jězdcóm mým u voziech faraonových přirovnal sem tě, přietelnicě má. Ct1,9 Krásné jsú jahódky lící tvú jako hrdlicě, šíje tvá jako spinadla. Ct1,10 (Hlas přátel:) Řetiezky zlaté učiníme tobě, províjěné střiebrem. Ct1,11 (Hlas cierkve o Kristovi:) Když jest byl král v jédle[2]v jédle] in accubito lat. svém, nardus mój dal jest vóni svú. Ct1,12 Snopek myrry milý mój mně, mezi prsmi mými přebývati bude. Ct1,13 Hrozen cyprský milý mój mně u vinniciech Engady. Ct1,14 (Hlas Kristóv:) Aj, krásná jsi ty, přietelnice má, [aj, ty krásná]text doplněný editorem[3]aj, ty krásná] ecce tu pulchra es lat., oči tvoji holubičie! Ct1,15 (Hlas cierkve:) Aj, krásný jsi ty, milý mój, i výtečný! Ložce naše stkvúcie[4]stkvúcie] floridus lat., Ct1,16 lemiezové domóv našich cedroví, sklepové naši cyprešoví.
II.
Ct2,1 (Hlas Kristóv:) Já květ polský a lilium údolnie. Ct2,2 Jako lilium mezi trním, tak přietelnicě má mezi dcerami. Ct2,3 (Hlas cierkve:) Jakožto jablon mezi dřievím lesním, tak milý mój mezi syny. Pod stienem jeho, jehožto sem žádala, seděla sem a ovotce jeho sladké hrdlu mému. Ct2,4 Uvedl mě jest král do pokoje vinného, zřiedil jest ve mně lásku. Ct2,5 Otýcějte mě kvietím, osypte mě jablky, neboť pro milost nedužím. Ct2,6 Levicě jeho pod hlavú mú a pravicě jeho přitúlí mě. Ct2,7 (Hlas Křistóv:) Zaklínám vás, dcery jeruzalémské, skrzě srny i jeleny polské, abyšte nebudily ani procítiti kázaly zmilelé, donidžť sama chce. Ct2,8 (Hlas cierkve:) Hlas mi[228r]číslo strany rukopisulého
