mi[228r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcelého mého! Aj, tento jest přišel, skáčě po horách, přeskakuje pahorky. Ct2,9 Podobný jest milý mój srně a k kolúchovi jeleniemu. Aj, onť stojí za stěnú naší, hledě skrzě okna, prohlédaje skrzě mřiežě. Ct2,10 A[5]A] En lat., Et var. milý mój mluví mně: „Vstaň, pospěš, přietelnicě má, holubice má, krásná má, a poď, Ct2,11 neb již zima pominula, přéval odšel i odstúpil, Ct2,12 kvietie ukázala sú sě v zemi našie, čas obřezovánie vinnic jest přišel, hlas hrdličí slyšán jest v zemi našie, Ct2,13 fík vydal jest prvnie ovotce své, vinnicě ktvúcé daly sú vóni svú. (Hlas Kristóv:) Vstaň, přietelnicě má, krásná má, a poď! Ct2,14 Holubicě má, v děrách skalných, v dúpatech hrázě, ukaž mi tvář tvú, ať vzní hlas tvój v uší mú, neb hlas tvój sladký a tvář tvá krásná.“ Ct2,15 (Hlas proti kacieřstvím:) Zlapajte lišencě malitké nám, kteréžto kazie vinnicě. (Hlas cierkve k ženichovi:) Neb vinnice našě zkvetla jest. Ct2,16 (Hlas cierkve:) Milý mój mně a já jemu, jenž sě pase mezi lilium, Ct2,17 donidž sě den nenakloní a neuchýlé sě stienové. Navrať sě, podoben buď, milý mój, srně nebo kolúchovi jeleniemu na horách Betel!
III.
Ct3,1 (Hlas cierkve vyvolené z pohanóv:) Na ložci mém po nocech hledala sem, jehož miluje dušě má; hledala sem jeho, a nenalezla sem. Ct3,2 Vstanu a obejdu město, po rynciech a po uliciech hledati budu, jehož miluje dušě má; hledala sem jeho, a nenalezla sem. Ct3,3 Nalezli sú mě hlásní, kteříž ostřiehají města. (Cierkev o Kristovi die:) „Zdali ste viděli, jehož miluje dušě má?“ Ct3,4 Maličko když jě přejidech, nalezla sem, jehož miluje dušě má. Držala sem jeho, aniž pustím, až uvedu jej do domu mateře mé a do pokojíka roditedlnicě mé. Ct3,5 (Hlas Kristóv:) Zaklínám vás, dcery jeruzalémské, skrzě srny a jeleny polské, abyšte nebudily ani procítiti kázaly zmilelé, donidž by sama chtěla. Ct3,6 (Synagoga o cierkvi:) Která jest tato, ješto vstupuje přes púšť jakožto slúp dymný z vonných věcí, myrry a kadidla a všelikého prachu apatekářova, složeného z rozličných věcí[6]složeného z rozličných věcí] navíc oproti lat.? Ct3,7 (Hlas cierkve:) Aj, postélku Šalomúnovu šestdesát silných obkličují z najsilnějších izrahelských, Ct3,8 všickni držiece mečě a k bojiem přeumělí, a[7]a] navíc oproti lat. jednoho každého meč na bedrách jeho pro bázni[8]bázni] bani rkp. nočnie. Ct3,9 (O Kristovi die:) Večeřadlo učinil sobě král Šalomún z dřievie libanského, Ct3,10 slúpy jeho učinil jest střiebrné, odpočivadlo zlaté, vstupovánie zlatohlavné, z obecné lásky prostřel jest pro dcery jeruzalémské. Ct3,11 (Hlas cierkve o Kristovi:) Vyjděte[9]Vyjděte] Wygdiece rkp., dcery sionské, a ohlédajte krále Šalomúna v koruně, kterúž jest jej korunovala mátě jeho [b]označení sloupcev den otdánie jeho a v den veselé srdcě jeho.
IIII.
Ct4,1 (Hlas Kristóv:) Kterak krásná jsi, přételnice má, kterak krásná jsi! Oči tvoji holubičie[10]holubičie] holobiċie rkp. kromě toho, což sě vnitř tají. Vlasi tvoji jako stáda koz, kteréž sú vstúpily s hory Galaad. Ct4,2 Zubové tvoji jako stáda střižených ovec[11]ovec] navíc oproti lat., + ovium var., které sú vstúpily z umyvadla, všěcky majíce po dvém jehnec, a jalová nenie mezi nimi. Ct4,3 Jako šnórka črvená rtové tvoji a výmluvnost tvá sladká. Jako úlomek zrnatého jablka, tak jahódky lící tvú kromě toho, což sě vnitř tají. Ct4,4 Jako věžě Davidova šíje tvá, kterážto jest udělána s alkéři, tisíc štítóv visí z nie, všeliké oděnie silných. Ct4,5 Dva prsi tvá jako dvě telátcě, divoké kozy blíženci, ješto sě pasú na lilium. Ct4,6 Dokudž sě den nenakloní a neschýlé stienové, pójdu na horu myrry a na pahorek kadidla. Ct4,7 Všěcka krásná jsi, přételnice má, a poškvrny nenie na tobě. Ct4,8 Poď z Libana, choti má, poď z Libana, poď, budeš korunována, z hlavy Amana, z vrchu Sanir a Hermon, z odpočivadl lvových, z hor pardových. Ct4,9 Ranila si srdce mé, sestro má, choti, ranila si srdce mé v jednom očí tvých a v jednom vlasu šíje tvé. Ct4,10 Kterak krásné jsú prsi tvé, sestro má, choti! Kraššie jsú prsi tvé nad víno a vóně mastí tvých nade všěcky vonné věci. Ct4,11 Plást kapající rtové tvoji, choti, stred a mléko pod jazykem[12]jazykem] yazikym rkp. tvým a vóně rúcha tvého jako vóně kadidla. Ct4,12 Zahrada zavřená, sestro[13]sestro] ſeſtra rkp. má, choti, zahrada zavřená, studnicě zaznamenaná. Ct4,13 Vypukánie tvá ráj zrnatých jablek s ovotcem jablkovým. Cyprové s nardem, Ct4,14 nardus a šafrán, fistula a skořice se vším dřievím libanským, myrra a aloes se všěmi prvními mastmi. Ct4,15 Studnicě zahradnie, prohlubně vod živých, kteréž tekú [prudkostí]text doplněný editorem[14]prudkostí] impetu lat. z Libana. Ct4,16 (Kristus cierkvi dary ducha dobré dává, nebo Hlas cierkve, duch dary dává:) Vstaň, větře od puolnoci, a přiď, větře polední, prodmi zahrádku mú, a potekú[15]potekú] fluant lat., fluent var. vonné věci jejie.
Kapitola V.
Ct5,1 (Cierkev o Kristovi die:) Přiď milý mój do zahrady své a jěz ovotce jabloní svých. (Kristus die:) Poď do zahrady mé, sestro má, choti, požal sem myrru mú s vonnými věcmi mými. Jědl sem plást s strdí mú, pil sem víno mé s mlékem mým. (Kristus k apoštolóm die:) Jězte, přietelé, píte a zapíte sě, najmilejší. Ct5,2 Já spím, a srdce mé bdí. (Hlas cierkve:) Hlas milého mého tlukúcieho: „Otevři mi, sestro má, přietelkyně má, holubice má, neposkvrněná má, neb hlava má plna jest rosy a lilíkové moji
