[228v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcekrópí nočních.“ Ct5,3 Svlekla sem s sebe sukni mú, kterak sě v ni obleku? Umyla sem nohy mé, kterak jě zprzním? Ct5,4 (Hlas cierkve o Kristovi:) Milý mój pustil jest ruku svú skrzě dieru a břicho mé zatřáslo sě k dotčení jeho. Ct5,5 Vstala sem, abych otevřěla milému mému. Rucě moji kapale sú myrrú a prstové moji plni myrry přezkušené. Ct5,6 Závoru dveří mých otevřěla sem milému mému, ale on sě bieše uchýlil a zašel. Dušě má rozpustila sě jest, jakž jest mluvil. Hledala jest, a nenalezla jeho, volala sem, a neodpověděl jest mně. Ct5,7 Nalezli sú mě strážní, kteříž obcházějí město, bili sú mě i ranili sú mě, vzěli sú mi plášť mój strážní zdí. Ct5,8 Zaklínám vás, dcery jeruzalémské, naleznete li milého mého, abyšte zvěstovaly jemu, žeť pro milost nedužím. Ct5,9 (Hlas synagogy:) „Kteraký jest milý tvój z milého, ó najkraššie z žen? Kteraký jest milý tvój z milého, žes nás tak zaklela?“ Ct5,10 (Hlas cierkve o Kristovi:) Milý mój bielý a črvený, výborný z tisícóv. Ct5,11 Hlava jeho zlato najlepšie, kšticě jeho jako listie palmové, črné jako havran. Ct5,12 Oči jeho jako holubice nad potoky vodnými, kteréž jsú mlékem omyté a sedie podlé plných bystřin. Ct5,13 Jahódky lící jeho jako zahrádky vonných věcí, posazené od apatekářóv. Rtové jeho lilia, kapajíc myrrú první. Ct5,14 Rucě jeho uhlazenie, zlaté, plné jacinktóv. Břicho jeho slonové, rozdielné zafíry. Ct5,15 Hnátové jeho slúpové mramoroví, kteřížto jsú ustaveni na podkladiech zlatých. Tvárnost jeho jako libanová, výborný jako cedrové. Ct5,16 Hrdlo jeho přechutné a vešken žádúcí. Takovýť jest milý mój a tentoť jest přietel mój, dcery jeruzalémské.

VI.

Ct5,17 (Hlas synagogy k cierkvi:) „Kam jest odšel milý tvój, ó najkraššie z žen? Kam sě jest uchýlil milý tvój? A budem jeho hledati s tebú.“ Ct6,1 (Hlas cierkve:) Milý mój sstúpil jest do zahrady své, na městiště vonných věcí, aby sě pásl v zahradách a lilia sbieral. Ct6,2 Já milému mému a milý mój mně, jenž sě pase mezi lilium. Ct6,3 (Hlas Kristóv k cierkvi:) Krásná jsi, přítelnice má, chutná a výtečná jako Jeruzalém, hrozná jako špic stanový, zpósobená. Ct6,4 Otvrať oči tvoji ote mne, neb ty jsú mi, abych uletěl, učinily. Vlasové tvoji jako stáda kozie, kterážto sú sě ukázaly z Galaad. Ct6,5 Zubové tvoji jako stádo ovčie, kteréž sú vzešly z umyvadla, všěcky po dvém jehnec majíce a jalové nenie mezi nimi. Ct6,6 Jako kóra zrnatého jablka, tak jahódky lící tvých kromě tajných věcí tvých. Ct6,7 Šestdesát jest královen a osmdesát ženim a mladiciem nenie čísla. Ct6,8 Jedna jest holubice má, [b]označení sloupcedokonalá má, jedna jest mateři své, vyvolená roditedlnici své. Viděly sú ji dcery sionské[16]sionské] navíc oproti lat., + Syon var. a přeblahoslavenú sú ohlašovaly, královny a ženimy chválily sú ji. Ct6,9 Která jest tato, kterážto sě béře jako zářě povstávajíc, krásná jako měsiec, výborná jako slunce, hrozná jako špic stanový, zpósobená? Ct6,10 (Hlas cierkve k synagoge:) Sstúpila sem do zahrady ořechové, abych ohlédala jablka údolnie a opatřila, ktvú li vinnicě[17]ktvú li vinnicě] floruisset vinea lat., floruissent vinee var. a vzplodila li sú jablka zrnatá. Ct6,11 (Hlas synagogy k cierkvi:) Nevěděla [sem]text doplněný editorem[18]Nevěděla <sem>] Nescivi lat., dušě má zarmútila mě jest pro vozy Aminadabovy. Ct6,12 (Hlas utěšený cierkve k synagogě:) Navrať sě, navrať sě, Sunamitská, navrať sě, navrať sě, ať na tě patříme!

VII.

Ct7,1 (Hlas synagogy o cierkvi:) Co uzříš na Sunamitské, jediné zástupy rytěřujících? (Hlas Kristóv o cierkvi:) Kterak jsú krásní krokové tvoji v obuvi, dcero kniežěte! Svazové bedr tvých jakožto zápony, ješto jsú skovány rukú řemeslníkovú. Ct7,2 Pupek tvój jako řepice uhlazená, nikdy nepotřebujíc nápojóv. Břicho tvé jako stoh pšeničný obložený liliumem. Ct7,3 Dva prsi tvá jako dvě telátcě, blíženci divoké kozy. Ct7,4 Šíje tvá jako věžě slonová, oči tvoji jako rybníci v Ezebon, kteřížto jsú v bráně dcery množstvie. Nos tvój jako věžě libanská, ješto patří proti Damašku. Ct7,5 Hlava tvá jako Karmelus a vlasi hlavy tvé jako zlatohlav králóv přičiněný[19]přičiněný] vincta lat., iuncta var. k žlabóm. Ct7,6 Kterak jsi krásná a[20]a] + quam lat. výtečná, najmilejšie, v rozkošech! Ct7,7 Postava tvá připodobněna jest palmě a prsi tvé hroznóm. Ct7,8 (Ženich o kříži die:) Řekl sem: „Vstúpím na palmu [a]text doplněný editorem[21]a] et lat. polapím ovotce jejie.“ (Ženich o choti:) I budú prsi tvé jako hroznové vinniční a vóně úst tvých jako zrnatých jablek. Ct7,9 Hrdlo tvé jako víno najlepšie. (Cierkev o Kristovi die:) Hodné milému mému ku pití a rtóm i zubóm jeho k přežívaní. Ct7,10 (Chot o ženichovi:) Já milému mému a ke mně obrácenie jeho. Ct7,11 (Cierkev o Kristovi:) Poď, milý mój, vyjděme na pole, přebývajme ve vsech. Ct7,12 Ráno vstaňme do vinnicě, opatřme, zkvetla li jest vinnicě, zplodili li sú květové ovotce, zakvetla li sú zrnatá jablka, tu dám tobě prsi mé. Ct7,13 Mandragory daly sú vóni v branách našich, všěcka jablka, nová i vetchá, milý mój, schovala sem tobě.

VIII.

Ct8,1 (Hlas patriarch o Kristovi:) Kto mi tě dá, bratra mého, ssúcieho prsi matky mé, abych tě nalezla vně a políbila tě, a již mnú nižádný nepohrzie? Ct8,2 Chytím tě a povedu tě[22]tě] navíc oproti lat., + te var. do domu mateře mé a do pokojíka roditelnicě mé[23]a do pokojíka roditelnicě mé] navíc oproti lat., + et in cubiculum genetricis meae var., srov. Ct 3,4. Tu mě budeš