pro hříchy a nepravosti,
neb všecek svět vidí ve zlosti,
an každý živ k své líbosti.
Pýcha náramně se zmohla,
ve všech lidech láska ustydla,
ukrutnost se rozmnožila.
Na ožralství se oddali
všickni spolu, velicí, malí
v něm hledají své cti chvály.
Cizoložstvo svůj průchod má,
smilstvo se pak bez studu koná,
již lid toho za hřích nemá.
Nic neříká k tomu vrchnost,
tak má průchod volný každá zlost,
roste čím dál vždy bezbožnost.
Lakomství lidé hledají,
peníze nad všemi panují,
svět po své vůli zpravují.
V živnostech lsti provozují,
fortelně statek shromažďují,
o duši nic nepečují.
Nemá zniku spravedlnost,
neb se utiskuje nevinnost,
ten práv bývá, kdo dává dost.
Chudým se bezpráví děje,
kdo jen muož, ten jim ubližuje,
není jich, kdo zastávaje.
Slovo Boží i svátosti
svět má v potupě, v nelíbosti,
nevděčen Božích milostí.
Lání prvé neslýchaná
na potupu Božího jména
dějí se příliš nevážná.
Voplzlá, nectná mluvení
mládeži k skáze, k pohoršení
starší mluví bez šetření.
Žádná vážnost není v starcích,
není uctivosti v mládencích,
studu není při mladicích.
Dítky nectí rodičův svých,
neposlušni jsou rozkazu jich,
žert z nich mají i také smích.
[F2v]číslo strany rukopisu
Rodičové jim folkují,
bázni Boží nevyučují,
zlé činy[j]činy] činý jim přehlídají.
Kněží mnozí z pobožnosti
vydali se v nešlechetnosti,
živi jsou v rozpustilosti.
Hledí se lidem líbiti,
vše jim k vuoli smějí činiti,
byť tomu Buoh neměl chtíti.
A tak již všecek svět zepsel,
v cestu zatracení vešel
a hněv Boží velký přišel.
Přišlo na to, co Kristus dí,
že budou v naších časech bídy
těch mravův jako prvé, kdy
za času onoho Noe,
kdyžto svět pro lidi bezbožné
potopou shladil v moci své.
Také i za dnův Lotových,
když pro zlost sodomských, gomorských
vstrčil je do muk pekelných.
Protož půjdou na svět bídy,
o nichž Pán Ježíš, Spasitel, dí,
že dav bude mezi lidmi.
Přijdouť rány oznámené,
v slovu Páně předpověděné
a prv nikdá nevídané.
Dopustí Buoh nepřítele,
ukrutného zahubitele,
tím nás zhubí nenadále.
Nad to nás obtíží hladem,
že v té nouzi přebídně zvadnem
a žalostně tady padnem.
Valním morem též nás souží[158]souží: sſaužij,
dopustíc pryskýře i hlízy,
mnohé náhlá smrt navštíví.
Pakli se v hněvu unáhlí,
tehdy nás co Sodomu spálí,
neb těžší ranou nás zkazí.
I jest již na velkém času,
abychom všickni k jeho hlasu,
vyvstali ze zlosti kvasu.
