Mámeť i my sebe obviňovati a se vší pilností toho vyhledávati, co jsme zlého učinili a co jsme provinili. A poznajíc to, na sebe žalovati a vyznávati se Pánu Bohu svému máme příkladem svatého Davida i Daniele proroka. Nebo se to Pánu Bohu líbí nad oběti a zápaly. A nacházíť takové vyznání milosrdenství a slitování. 2. Král. 33. Daniel 9. Když pak lidé na jiné ukazují a sebe ospravedlňují, tak chtíce Boha učiniti nespravedlivého. Proti takovým víc a víc se popuzuje prchlivost jeho. Jako proti oněm Židům, jenž pravili, že pro jedení otcův z hroznu kyselého, oni mají laskominy. Takoví nikdá nedojdou hříchův odpuštění.

Třetí, nad našimi hříchy opravdovou žalost míti a lítost srdečnou pro Boha, že jsme uráželi a rozhněvali jeho, měvše ho nade všecko milovati, jakž radí Johel, abychom srdce naše roztrhli. A tak učinil David, postel slzami smáčeje, a Magdaléna, nohy Pánu Ježíšovi slzami svými umývaje. Též máme se hříchuov těch hroziti, v ošklivost je sobě vzíti, za ně se pro hroznou mrzkost jejich styděti. Mnozí zajisté toliko zevnitřní pošmourností Boha odbyti chtějí. Jako oni Židé zevnitřním postem, někteří popelem posýpáním, pošepným zpovídáním, ale toho za nic nemá Pán Bůh bez opravdové srdečné náklonnosti. Ezajá. 58. Protož dí Pán Bůh skrze Johele proroka: Roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše. Johel v 2. Také jsou mnozí lidé, kteřížto, ač se hříšnými býti znají,