skrze nešlechetnost a bezbožnost tohoto světa a nezčislné hříchy všech lidí, kteříž se na všecky strany všudy mezi všemi stavy v každém pohlaví, věku a povolání tak velice rozmnožily, že ne toliko sám Buoh, jemuž jest tejnost srdcí lidských známá, viděti ráčí, ale i my, lidé, je jak spatřiti, takměř i makati a poznati můžeme, že jsou již vlastně toto dnové ti a časové poslední, kteréž Pán Kristus míniti ráčil, když tyto řeči mluvil: Rozmnožena bude nepravost, ustydne láska v mnohých. Mat. 24. A pro tu příčinu přirovnal tyto časy oněmno časuom, v nichžto Noe dělal koráb před potopou. Nebo co zlého bylo toho času mezi lidmi na zemi, to všecko mnohem vícejí se rozmnožilo mezi lidmi. Jmenovitě pak stěžoval sobě Pán Buoh do oněch lidí před potopou tyto věci: Jedno, že všeliké tělo bylo porušilo cestu svou. Druhé, že naplněna byla země křivdami. Třetí, že se zatvrdili lidé proti všem radám božským. 1. Moj. 6. I, nu, pošetřmež, nenacházejí-li se ty všecky věci nyní mezi lidmi a nemá-liž Pán Bůh nyní mnohem víc proč naříkati na tento svět, jakož pak i naříká, stěžujíc sobě do všech lidí pro jich velikou rozpustilost, volajíc, křičíc skrze slovo své svaté, skrz tuto kométu, skrz jiná znamení mnohá, zda by se kdo obrátil a polepšil.

Nejprv naříká na to, že všeliké tělo porušilo cestu svou, to jest, že jsou všickni z mezí povolání svého vystoupili, to, což jim náleží vlastně činiti, čím by Buoh oslavován a bližním milován býti měl, že opustili a