nemoc, tehdy ta nemoc příslušným lékařstvím odjata má býti.

Bojí-li se z příčiny hladu, má slušně krmena a nepřeplňována býti. Pro příčinu přeplnění má se jí slušně jídla ujímati. A bylo-li by potřebí, lehkého a snadného počištění užívati. Měla-li by také příliš mnoho krve, tehdy má jednou pouštěti, aspoň aby zbytečné krve umenšila, již by dítě v životě jejím zatrhnouti se mohla. Kdyby pak žena těhotná krev pouštěti, jak také a kdy počištění přijímati by mohla, to v této osmé kapitole při dvojím kusu pořád o příčinách potracení vlastně jest oznámeno, čehož tuto vyčítati potřebí není. Bojí-li se žena potracení plodu pro náramný kašel, pro dávení, běhavku, pro nemoc, jenž slove tenasmoncizojazyčný text, totiž zatvrdilost života, neb pro krvotok, buď z nosu, neb odjinád, to všecko podlé vší slušnosti má odjímáno i měněno býti a k umělým lékařuom utočiště v tom míti.

Bojí-li se žena potracení pro to, že by luožko dětinské v životě jejím snadně se protrhnouti mohlo, a pro to že by plodu zdržeti nemohly, to jest k napravení velmi těžké, než aby se žena velmi šetřila a těžkého natáhaní i hejbání, dílem, skákaním, tancem, běháním, mnoho stáním i chozením a těžkých věcí zdvíháním vytříhala. Všeliké jiné potracení má odjímáno býti, aby žena s pilností velikou utíkala, zdalovala se i odjímala to všecko, cožkoli nezpuosobný neb nedochodilý porod přinésti muože.