O čeledi
Hleď, aby tvá čeleď měla podstatný pokrm nikoli rozkošný.
Lakotný čeledín těžce své obyčeje, leč s samou smrtí promění.
Lakota člověka pečlivého a pracného jest potěšení, nedbalce pak a lenocha zahynutí.
V dni sváteční, zvláště velikonoční, hojnějí živ čeleď svou, však ne lahodnějí.
O lakotě
Hleď, aby se lakota s tvou tobolkou hádala: Šetř se, abys žádné strany z těch dvú nezastával.
Budeš li vždy soudcem mezi lakotou a taškou, častějí (však ne vždycky) a radši tašku a tobolku zastaneš. Poněvadž lakota má za své svědky, a to nejisté a nepřísežné, toliko nezřízenou žádostí; taška pak má jistého svědka (nímžto svou pravdu dóvodí), totižto prázdnou truhlu a sklep, aneb že v brzkém prázdni budou. Pročež sluší tak jísti a píti, aby měl dlouho co jísti.
O lakomství
Tehdáž zle se soudí proti lakotě, když skoupost neb lakomství měšec zaváže.
Lakomství mezi měšcem a lakotou nikdy právě neorteluje.
Co jest lakomství? Strach chudoby vždy se bojící a vždycky v chudobě vězící.
Lakomec právě činí, zboží jiným chovaje, a téhož pro sebe neužívaje, poněvadž lépe jest statek jiným dochovati nežli jej marně utratiti.
O prodávaní obilí
Máš li mnoho obilí, nechovej na draho.
Prodaje draho, žádá býti nepřítelem, ano vražedlníkem chudých lidí.
Prodej obilé, když dobře platí, ne když nemohou chudí koupiti.
Sousedům pak, byť pak nepřátelé byli, dej lacinějí. Ne vždycky nepřítel přemáhá se mečem a mocí, ale často službou a láskou bývá získán.
O nepříteli
Pejchati proti sousedům jest jistá škoda a vojna, očekávající hřímání s střílením.
Máš li nepřítele, měj tvé vlastní oko za svého vlastního strážce.
Máš li nepřítele, nedej se s neznámým v přátelství.
Pomni, že nepřítel dá vždy pozor na cesty svého protivníka. Ubezpečíš li se, že nepřítel na to nemyslí, nač ty, dáváš se v jisté nebezpečenství.
Myslíš li: nepřítel můj mdlý, nemůže ji ublížiti. Věz mdlobu nepřítele nebýti věčný pokoj, než příměří toliko, a to na krátkou chvíli, to jest dokud nemá moci tobě uškoditi.
O příteli
Za jistou měj lepšího přítele
