Epištola Bernarta Silvestra (na konci kněh svatého Bernarta položená) o pořádném hospodářství k Rajmundovi, rytíři hradu svatého Ambrože
Žádal jsi ode mne naučen být o užitečném hospodářství neb domácím zpravování, a jak by se měl hospodář k své čeledi chovati. Načež tobě nejprvé nětco veřejně odpovídám, že ačkoli začátek i konec všech věcí na světě šťastně se řídí, však pro ten strach nemáme se jistého pravidla v hospo[102]číslo strany rukopisudaření spouštěti. Slyš tedy a pozorúj.
1. Jest li v tvém domu neb hospodářství užitek rovný s vydáním, může nenadálá[a]nenadálá] nenadála příhoda celý tvůj stav a možnost změniti.
2. Dům na padnutí jest znamení hospodáře nedbalce.
3. Jistá škoda jest více utráceti, nežli důchod přináší.
4. Co jest nedbánlivost hospodáře? Veliký oheň v domě roznícený.
O správcích statku
Pilně uvažúj pilnost i oumysl těch, kteří tvůj statek zpravují.
[103]číslo strany rukopisuČasto spatřovati, které a jak tvé věci jsou, jest veliká opatrnost.
Menší jest hanba časně a před pádem než teprv po pádu neb škodě nákladu uskrovniti.
O dobytku
Starej se o vyživení dobytka, nebo ač lační a žížní, však nemůže sobě dáti rozkázati.
O nákladu
Náklad na rytířstvo poctivý jest a slušný.
Náklad k spomožení přátelům hodný a chvalitebný.
Náklad pak k vůli a zvůli mrhačům daremný jest a ztracený.
O čeledi
Hleď, aby tvá čeleď měla podstatný pokrm nikoli rozkošný.
Lakotný čeledín těžce své obyčeje, leč s samou smrtí[b]smrtí] Smrti promění.
Lakota člověka pečlivého a pracného jest potěšení, nedbalce pak a lenocha zahynutí.
V dni sváteční, zvláště velikonoční, hojnějí živ čeleď svou, však ne lahodnějí.
O lakotě
Hleď, aby se lakota s tvou tobolkou hádala: Šetř se, abys žádné strany z těch dvú nezastával.
Budeš li vždy soudcem mezi lakotou a taškou, častějí (však ne vždycky) a radši tašku a tobolku zastaneš. Poněvadž lako[105]číslo strany rukopisuta má za své svědky, a to nejisté a nepřísežné, toliko nezřízenou žádostí[c]žádostí] žádoſti; taška pak má jistého svědka (nímžto svou pravdu dóvodí), totižto prázdnou truhlu a sklep, aneb že v brzkém prázdni budou. Pročež sluší tak jísti a píti, aby měl dlouho co jísti.
O lakomství
Tehdáž zle se soudí proti lakotě, když skoupost neb lakomství měšec zaváže.
Lakomství mezi měšcem a lakotou nikdy právě neorteluje.
Co jest lakomství? Strach chudoby vždy se bojící a vždycky v chudobě vězící.
Lakomec právě činí, zboží jiným chovaje, a téhož pro sebe ne[106]číslo strany rukopisuužívaje,
