ne[106]číslo strany rukopisuužívaje, poněvadž lépe[d]lépe] lépé jest statek jiným dochovati nežli jej marně utratiti.
O prodávaní obilí
Máš li mnoho obilí, nechovej na draho.
Prodaje draho, žádá býti nepřítelem, ano vražedlníkem chudých lidí.
Prodej obilé, když dobře platí, ne když nemohou chudí koupiti.
Sousedům pak, byť pak nepřátelé byli, dej lacinějí. Ne vždycky nepřítel přemáhá se mečem a mocí, ale často službou a láskou bývá získán.
O nepříteli
Pejchati proti sousedům jest [107]číslo strany rukopisujistá škoda a vojna, očekávající hřímání s střílením.
Máš li nepřítele, měj tvé vlastní oko za svého vlastního strážce.
Máš li nepřítele, nedej se s neznámým v přátelství.
Pomni, že nepřítel dá vždy pozor na cesty svého protivníka. Ubezpečíš li se, že nepřítel na to nemyslí, nač ty, dáváš se v jisté nebezpečenství.
Myslíš li: nepřítel můj mdlý, nemůže ji ublížiti. Věz mdlobu nepřítele nebýti věčný pokoj, než příměří toliko, a to na krátkou chvíli, to jest dokud nemá moci tobě uškoditi.
O příteli
Za jistou[1]zjevně porušený text, možné interpretace jsou např. „Za jistotu“ či „za jistou věc", v latině stojí „Teneas quod maior est amicus…“ měj lepšího pří[108]číslo strany rukopisutele býti, který tě svými věcmi zakládá, než který se tobě jen zakazuje.
Veliké množství jest přátelův v slovích.
Za svého přítele toho nepokládej, kdo tě vůči chválí.
Radíš li příteli, hleď se rozumem a pravdou říditi, nikoli pak jemu se zalíbiti.
Rci v radě: Tak mi se zdá. Neříkej: Tak máte učiniti. Poněvadž po radě snadnějí následuje hanění pro zlý konec nežli schválení a vděk za dobrou radu a zdání.
O služebnících
Slyš také o sluhách.
[109]číslo strany rukopisuSlužebníka vysokého a hrdého srdce z domu vyžeň, jakožto tvou jistou škodu, neb budoucího tvého nepřítele.
Nemívej služebníka tvým zlým obyčejům a mravům pochlebujícího.
Opři se služebníku neb sousedu vůči tě chválícímu, nechceš li od nich oklamán býti.
Rci jim mezi oči: Mne li chcete prodati? Proč mne tedy chválíte?
Služebníka, an se pro nejmenší věc zahanbí a zardí, milúj jako vlastního syna.
O kejklířích
Slyším, že u tebe bývají kajklíři: slyš, co z toho bude.
[110]číslo strany rukopisuČlověk kejklířským divadlům oddaný brzo ženu dostane, jížto[e]jížto] gižto říkají Chudoba; na to příjde též její syn jménem Posměch.
Líbí li se tobě tlachy kejklířův, čiň, jako by jich neslyšel a tehdáž na nětco jiného myslil.
Kdo se žertům směje a k jejich řeči raduje, již jim jako základ dává a posilu.
Šprochýři oplzlé řeči mluvící šibenice zasloužili.
Co jest kejklíř? Mord a umoření lidských duší v svých ustech nosící, jichžto skutkové bohu se nelíbí.
O lékařích
Varúj se lékaře učeného,
