[M4r]číslo strany rukopisubude žena nad krámem, tam toho nenie.

Arábi, totiž múřeniné, sou lidé dosti tvární v mravích, zvłáště kteříž sou nábožní a rozumuov požívají. V jídle, v pití sou dosti skrovní, než rozkoš jich najvětší jest v pěkném chození a v drahém rouše, převłáčejíce se z jednoho v druhé, a to velmi drahého, a na to najviec nakłádají, každý podlé možností svých.

Také sou lidé Arábi velmi rozmazaní, díł obecních hrubých a těžkých neděłají, než řemeslníci sou čistí a velmi misterní na věci pěkné a drahé. A nemají obyčeje mnoho choditi na tułačky nebo na procházky jako jiní lidé, ale což by měł choditi, radše sedí anebo, což nábožnějších, před svuoj duom vejda i čte na knížkách a jiní ho posłouchají. Pakli jest kterému jaká potřeba jíti, tehdy velmi znenáhła se béře.

Ženy své velmi úzce múřeniné chovají, nedadouc jim po městě choditi, jakož jinde obyčej mají ženy choditi v zemích křesťanských kupovat nebo prodávat nebo do kosteła a jinde po kterých ko[M4v]číslo strany rukopisuli potřebách. Tam toho nenie obyčeje, než doma se ženy bohu modlí a doma také své łázně mají, v nichž se myjí. A jestliže by ženě była jaká potřeba nětco v duom koupiti na trhu, ve všem tom muží jich zastupují je a jim koupie a zjednají.

Také všecky věci, kteréž se koli na trh nesou k prodaji, všecko muží prodávají buď v krámích, v sklepích, neb kdež koli jinde. Tu mnoho po městě nechodí, ženy Arabky nebo Turkyně nesnadně uzříš. Pakli by které jaká znamenitá potřeba była, tehdy na vosłe jede a około ní jdou słužebníci dva neb tří a tvář její bude všecka zakrytá čistým tafatem červeným[12]v rukopise uvedeno věcně náležité „černým“, kterážto žena každého vidí, ale čłověk tváři její viděti nemůž.

Také kdyby kto z nich znamenitý umřeł, tuť najviece arábských žen uzří, ješto je ku pohřebuom odpouštějí, jakož sem já jich ve všem tom čase, kterýž jsem był v Ejiptě, neviděł viece, než když za jedniem mrtvým šli, za kterýmž jest mohło býti pohłaví ženského 60 nebo 70. A tehdy sem se dívał płáči