[I3v]číslo strany rukopisušnekové divně ztočení a velmi místerně děłaní a všecko jest kamenem mramorovým a alabastrovým. A to jedné napsati sem kázał, což sem před domy vokny viděł, neb sou vokna veliká, ale dvéře sou zaděłané, neb tam žádný nechodí. A tak sem słyšeł, že by Jozef v těch domích pokłady veliké měł, kteréž był shromáždił, střiebro a złato, za krále faraona. A nade dveřmi toho jednoho domu jest hrubý text i praví, že jest napsáno jazykem jich, že těmi pokłady nebude hnuto až do druhého času. Na ten čas ptał sem se židuov, rozumějí li, co jest tiem časem mienił a který by to čas był. Praví, že sami nevědí a o něm praviti neumějí. Protož do toho domu nechodí, aniž smějí, a sou dvéře zazděné, a tak pravili, ktož se tam koli pokusił, každého mrtvého zase voknem vytáhli. To sú nám múřeniné jistili, že se tak stává.

Odtud sme šli k jednomu kostełu turecskému, kterýžto jest veliký velmi, a ten jest připravený a vzděłaný vnitř i zevnitř nad obyčej. Z kamene alabastrového [I4r]číslo strany rukopisua mramorového velmi čistého děłán jest a vnitř jest v něm kamenie pulérované a rozličných barev, takže se svietí. Jiných příprav drahně v něm i około něho, tak v náhłosti spatřiti sem nemohł, abych měł v cełosti o tom praviti anebo rozumně o tom vypsati, neb sme do kosteła jíti nesměli a před kostełem s strachem sme se dívali a v kostele, kterak jest, to sme jednom dveřmi viděli. Nebo do pohanských kostełuo žádný jiný nesmí jíti, leč by jich vieru přijał a obřezati se dał, neb sou hned od toho usazeni, aby to pilně opatrovali. Také žádný čłověk Arábuov nehaněj v vieře jich ani młuv o jich vieře, zvłáště neznámý, chce li život zachovati. Také oni jiným nebrání věřiti, jak kdo chce, k své vieře lidí nenutí bezděk, leč kdo dobrovolně chce.

Než pohanomť jest svoboda jiné všecky lidi haněti, jakž chtie oni, a činí toho dosti, dávajíc křesťanom pohany, jsouce jimi sami, než odporu proti nim jiného nenie, než trpělivost mieti, příčin, což by mohł, varovati se, zvłáště