ten obyčej u nich jest, že kohož daruje a k dvoru přijímá, tehdy všecky věci nové jemu dává. A hned při tom času kázał mu zapsati žołdán 12 złatých słužby na měsíc a libru másła na den a dvě libře chleba a ječmene koni měřici, słámy ječné, což potřeba káže. A v těch dařích kázał ho po městě voditi s pištci a s bubeníky etc.cizojazyčný text, jakož sem se tomu sám dívał, neb jednoho tak vodili za mne s pištci a s bubeníky a před ním šeł houf lidí a za ním druhý a ten darovaný jeł na koni a každému se hłavou kłaní a děkuje žołdánovi pánu svému, že jej darovał, a sedě na koni, vždycky hłavou kývá na všecky strany.

Potom mi pravił mamałuk ten, že obyčej jest v zemi ejiptské, že každý žołdán za právo má chovati u svého dvoru padesát tisíc žołdnéřuo, ale že jich ne vždycky při sobě má, než rozešle je na čtyři strany země, jakž kde jemu potřeba káže. Než ustavičně při sobě 30 tisíc má a méně při sobě mieti nesmí, neb toho rozum káže, že při takovém městě a množství lidu toho potřeba jest.

Jakož což jsem rozuměti mohł, že tak konečně jest, že velikou mocí žołdán panuje a trvá opatrností mnohou k tomu, nebo jeho słužebníci a žołdnéři vešken Ejipt zpravují a řídie podlé sobě svěřených úřaduo. Měšťanuom ejiptským žołdán vłádnúti nedopustí ani také v kterých úřadiech sou, než každý opatrúj duom svuoj aneb to, což jeho samého jest. Nebť Ejipt nespravuje se aniž se řídie obyčejem měst jiných, ovšem daleko chyba obyčejem měst těchto zemí, neb i rychtářové sou z słužebníkuo žołdánových.

Také sem słyšeł, že by toto právo było mamałukuov, že když mají na pole vytrhnouti proti nepřátełuom z rozkázanie žołdánova, že se z miest svých hnouti nechtie, leč jim bude dán žołd na čtyři měsíce, a to každému tři sta złatých na kuoň. Než praví, že taková vojna někdy v několika letech nebude jednou, a jestliže by se vojna zrušiła kterýmž koli obyčejem aneb bitva vyhrána była a že by se jim ve čtyřech anebo v pěti nedělích