hlavním kostele sv. Víta ještě toho samého roku na Království české pomazán a korunován. Poněvadž pak on Vladislav stavům českým, jenž byly pod obojím, jejich čtvero články pražské, které jim již také předešle od sněmu bazilejského 1434., též od císaře Zikmunda, potvrzeny byly, při svém korunování zdržeti slíbil, tedy povstal proti témuž, ačkoliv řádnému, volení i korunování papež Sixt toho jména čtvrtý. A tak v své náhlosti se překvapiv, vydal kletbu na onoho biskupa, který jej, to jest Vladislava, korunoval, všecky cechy od povinné poslušnosti a poddanosti krále jejich rozvázal, i také císaře k tomu ponukl, by krále Matyáše místo něho majíce, Čechům za krále vyhlásil. Matyáš uchopil se té, jemu ačkoliv bezprávně dané, příležitosti, krvavě válčiti počal. Nyní věděti se musí, že tehdáž bouře, skrze smrt Husa a Jarolima od roku 1415. vzniklé, zase znovu, a to velmi strašně, vypukly, neb kazatelové od strany pod jednou na obojisté náramně žehrali, jich v kázání těžce haněli, tupili a na to, že k tomu od papeže splnomocněni jsou, sebe spoléhali a nim pak zase, hájíce se bezprávím králi učiněném, se též na odpor stavěli. A tak povstaly nové nesváry, různice i zákeřnictví jak v zemi, tak také v městech pražských, že se jináče nezdálo, než že zase opět časové války husitské se spět vracují.

Král již od přirozenosti byl až nadmíru srdce dobrého. Kdo jej oč požádal, všecko také obdržel. Neboť ke všemu měl obyčej říkati „Dobře“. A také u mnohých to jméno „Král Dobře“ jemu zůstalo.

Válka pak ta s Matyášem trvala až do roku 1479., kdež terpv Jan z Hazenšteinu a Lobkowitz {Vinařický}marginální přípisek mladší rukou, jakožto vyslanec, papeže na jiné myšlenky přivedl, že Matyáš jen toliko titul krále českého nesl, Vladislav pak skutečným králem pozůstal. To smíření s papežem pohnulo obojisté, že na Vladislava zanevřeli, zvlášť když se one skrze hanlivá kázání od strany pod jednou opravdově nezastával, takže již mnozí z těch zbouřených jen o život smejšleli, zvláště pak v roku 1484., když jedné chvíle z okna králova dvoru vylehl zbůjník jakýs, zhlídna jej, šíp natáhl, naň měřiv, vzkřikl: „To tobě, králi!“ Čehož on tak velice se ulekl, ihned ještě té noci na Hrad pražský se přestěhoval.

Na to v nastávajícím