Máš, kněže Jíro, Zlatoústého, ne jak sem chtěl, ale jak sem mohl, v česko obráceného. Chtěl sem zajisté tak jej přeložiti, aby netoliko najrozumnějie, ale i najhladčejie a najvýmluvnějie byl vyložen. Ale chtění mému i malost rozumu, i výmluvnosti a uměnie hubenost jest překazila. Překazilo jest také i ustavičné při úřadu a obecních věcech i domácích zanepráždněnie, jakž koli pak se jest stalo, nemohl li sem dokonale tomu dosti učiniti, ale dal sem příčinu dospělejším v rozličném umění, i v výmluvnosti dostatečnějším, kteřížto jiného nic nečiniec, žádnými zemskými ani městskými běhy, žádnými ani obecními, ani domácími překážkami zaneseni nejsúc, budú moci mnohem právějie v rozumiech, vlastnějie v sloviech, výmluvnějie v složení vyložiti to, což hlúpostí mú jest ne tak vysloveno. Ty zatiem toto čti a přečti, dokudž lepšieho nedočkáš. A když se lepšieho a dostatečnějšieho dočekáš, jedno druhému přirovnaje, což bude právějšie, při tom zuostaň. Ne na tom sem já svuoj rozum postavil, abych za to měl, že lépe a dostatečnějie Zlatoústý vyložen býti nemuož, nébrž dobrovolně a svobodně pravím, že muož vyložen býti i potřebnějie, i ozdobnějie, nežli jest ode mne vyložen. A ktož by jej tak vyložil, i sám bych jej chtěl čísti a děkovati tomu, ktož by svú prací ten úžitek na světlo vynesl, neb ne každý všeho muož a nic se všech stran dokonalého nenie.

Knihy pohanské mnozí sú vykládali: Aristotelesovy knihy o obyčejích neb o ctnostech Boecius přeložil, po něm Leonardus a potom Joannes Argiropylus. Ale proč já o pohanu mluvím, maje knihy nebeských naučení před rukama, kteréž sú rozliční vykládali, Aqvila, Symachus, Theodocio, po nich Sedmdesát. A po těch po všech Hieronymus, ješto kdyby lépe mimo prvnie vyloženie nemohlo vykládáno býti, darmo by se o to potomní přes prvnie pokúšeli a práci zbytečnú na svá by ramena brali, když by lépe nemohlo pověděno býti nic, nežli jest jednú pověděno. A však proto, ač sú jedni po druhých vykládali, práce prvních jest nedaremná, ale nové vykladače čtúc, starých nezamietají, chváléc nové, starými nepohrdají. Aniž když mest nastává, víno staré ven vylévámy, má oboje svú chut zvláštní, též i vykládanie písem nové starého nekazí, než činí je vzácnějšie.

Léta Ježíše Krista CCCC.XCV.