ma náboženstvie křesťanského všeho oznamuje, kteréž všecko na vieře pravé a na doufání nevšetečném záleží. A v týchž knihách se zakládá suma též všeho prokletie, kteréž na nevieře a na zúfalství všecko jako na nepohnutých základiech leží, vypravuje. A jakož ono prvnie, totižto viera a doufánie, člověka k nesmrtedlnosti přivodí, takéž toto poslednie k smrti a k zatracení každého nevěrného i zúfalého táhne. Ale snad se bude zdáti někomu odporné, kdež sem řekl, že suma náboženstvie pravého všecka na vieře záleží. A snad die: Kdež pak skutkové? Tomu já odpoviem, ne z sebe, ale z těch, kteráž sú lidem k zprávě pozuostavena, písem. Řekl jest apoštol, že bez viery nelze se jest líbiti Bohu. Tehdy skutečníci bez pravé viery jsú těmi slovy od Boha a od Krista jeho odcizeni, poněvadž se jemu líbiti nemohú. A o právě věřícím učitel náš s prvními znamenitý Jeronymus na první žalm praví tak, že ktož právě věří, nehřeší. Vidíš tehdy, že pravá viera všecky hřiechy zahánie, všecky spravedlnosti k sobě táhne. A tak známo jest, že na ní všecko jest. Neb my ne našími skutky, ne našími zasluhováními, ale dobrotú a smilováním Božím a Krista jeho zaslúžením k nesmrtedlnosti, skrze však vieru a milost, přicháziemy. Tu i spravedlivy učiněni bývámy. Uvěřil prej Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, z té příčiny i křesťané všickni, že všecko náboženstvie na vieře pravé záleží, věrní slovu, a pohané, židé i všickni jiní, kteříž Krista neznají, nevěrní, ač i skutky tvrdé oblibují.

Ale nynie o vieře širšieho mluvenie zanechám, k Zlatoústému se navrátím, kterýž ode mne nynie jest vyložen, kteréhož sem i z té také příčiny rád vyložil, aby se jazyk náš český i tudy šířil, šlechtil a rozmáhal. Neb nenie tak úzký, ani tak nehladký, jakož se některým zdá. Hojnost a bohatstvie jeho z toho muož poznáno býti, že cožkoli řečsky, cožkoli latině, o němčině nic nynie nepravím, muož pověděno býti to též i česky. A nenie těch knih žádných