[98r]číslo strany rukopisui otázal ho o druhéj žalobě a řka: „Ty li s král židovský?“ Jemužto Ježíš odpovědě: „Sám li to od sebe pravíš, čiliť sú to jiní ode mne pověděli, bych já byl král?“ K tomu Pilát vecě: „Já Žid nejsem, ale tvój lid, točíš z tvého národa, dali sú tě u mú moc a z tohoť vinu dávají, ež sě jich králem nazýváš. Co s jim učinil?“ Jakžto by řekl: Tolik li jest, čili toho viece, jímžto tě vinie? K tomu Ježíš odpovědě: „Kralovánie mé nenie v tomto světě, točíš nenie zemské, ale nebeské.“ Pilát vecě: „Tehda s ty král?“ K tomu Ježíš: „Ty pravíš, ež král já sem.“ V ten čas Pilát vyšed k Židóm, povědě a řka: „Já ižádné příčiny nenalézám na tomto člověcě.“[276]J 18,33–38 A to tiem úmyslem řekl, zda by Židé od žaloby pustili. Ale oni nemilostiví věcší žalobu přičinichu a řkúce: „Tento člověk svým falešným učením rozbrojilť jest veškeren kraj, počen od Galilejské vlasti až i do tohoto města.“ To Pilát uslyšav, že v Galilejskéj vlasti byv kázal, a v tej vlasti Herodes králem bieše, jenž v ten čas byl přijel pohostinu do Jeruzalema, poslal Pilát v jeho hospodu Ježíše, aby ho súdil jakžto svého krajě rozeného člověka. Herodes Ježíše velmi rád uzřě, neb o něm bieše mnoho slýchal, a žádáše ot něho některý div viděti. Protož poče jeho o mnohých věcech tázati. A zatiem Židé přijidú za ním i počechu naň pilně žalovati. Tehda Ježíš ani Herodovi, ani Židóm nic neodpovědě.[277]L 23,5–9 A to proto, ež nebiechu dóstojni jeho svatých slóv slyšeti, a také proto nerodil odpověděti Herodovi, neb by ho byl proto nic k vieře neobrátil, než byl li by co do Ježíše viděl, byl by sě jemu jen podivil. A