[96r]číslo strany rukopisuza ním šla, a jiní utekli. Tu Ježíše jemše, spřědu jeho svatéj rucě svázavše, na jeho hrdlo provaz vzděli, s sebú hanebně trhajíc povedú. V ta doba k nim Ježíš propovědě: „Vyšli ste jako k lotrovi s meči i s kyji jímat mne, a mě na každý den s sebú v chrámě měvše, však ste mne nejěli.“
Odtad jej najprvé vedú k Annášovi, svekrovi Kaifášovu, a ež svatý Jan bieše znám biskupovi i starostám židovským, za Ježíšem v dóm vnide, ale svatý Petr ke dřvem přišed, vníti nemohl. Potom svatý Jan známosti uživ, svatého Petra v dóm uvedl. A jakž svatý Petr v dóm vnide, s jinými sě k ohni posadi, tu jemu poselnicě toho domu vezřevši v oči, vecě: „A zdali jsi také z učenníkóv člověka tohoto?“ Svatý Petr k dievcě vecě: „Neznal sem jeho ani vědě, co ty dieš.“[267]L 22,52–57
Tuto móže každý znamenati, kak zlo jest se zlým tovařistvem býti. Nebo by svatý Petr byl sě k ohni k nim neumiesil, byl by hospodina nezapřěl. V ta doba biskup židovský počě tázati Ježíše o jeho učení i o jeho učenníciech. K tomu Ježíš vecě: „Já sem světu zjevně mluvil, ve škole i v chrámě učil, tu kdežto sě Židie scházějí, a skrytě sem nic nemluvil. Co mne tiežeš? Otěž těch, ješto sú slyšeli, co sem k nim mluvil.“ A když to Ježíš propovědě, v ta doba jeden židovský panoše přistúpiv i da jemu veliký políček a řka: „Tak odpoviedáš biskupovi?“ To Ježíš pokorně přětrpěv, vecě: „Promluvil li sem zle, svědečstvie dám zlému, pakli sem dobře a právě promluvil, proč mě naprázdno tepeš?“ Odtad ho Annáš tak svázána Kaifášovi k bisku[96v]číslo strany rukopisupovi
