[97v]číslo strany rukopisu„Zaklínaji tě skrzě buoha živého, pověz nám, ty li si Syn boží?“ K tomu Ježíš vecě: „Ty s řekl. A od toho času uzříte syna člověčieho, an sěde na pravici u boha Otcě, blíže sě k nám v nebeských oblaciech.“ To Kaifáš uslyšav, rúcho na sobě rozdřě i promluvi hněvivým hlasem a řka k Židóm: „Co sě vám zdá do zlého člověka tohoto?“ Odpověděchu všickni Židé a řkúce: „Dóstojen jest ohavné smrti.“[275]Mt 26,63–66 V tu dobu Ježíšovi jeho svatú tvář zeplvachu, potupnými slovy hanějíce a v jeho svatú hlavu tepúce. Tu praví svatý Bernart: „Ó, milý Ježíši, tvář tvú přěpoctivú, v nižto anděli žádají hlédati, hanebně plijíc oškvrnili, hřiešnýma rukama bili, rúchú tvář tvú svatú na smiech zavázali, a jakž najhanebnějie mohli, všicknu noc tvój svatý život trýznili.“
Nazajitřie u pátek ráno ku Pilátovi veden, jenžto pohan bieše a vším krajem jeruzalemským od ciesařě vládnieše. Tu ze dvojie věci žalováchu. Najprvé, že zapověděl dan dávati ciesařovi, a to proto, aby sě Pilát vzdráždil proti němu, neb úředník ciesařóv bieše. Druhé žalováchu, by sě králem činil, a v tom sě ciesařovi protivil. To Pilát uslyšav, prvé žaloby nepotbal, neb bieše Ježíšovu odpověd slyšal: „Dajte, což jest ciesařovo, ciesařovi.“ Tu praví Krysostom: „Slyšte kniežata, ješto svět súdíte, znamenajte, abyšte nikoho prvú žalobú neotsuzovali, jeliž by jistú řeč slyšeli, neb na tom svěčský súd často rozličně hýří, pro přiezen a pro nenávist falešně súdí i svědčí.“ A protož odvedl sě s ním Pilát na stranu, prvé žaloby netbav
