[91r]číslo strany rukopisujemu Ježíš otpovědě a řka: „Ktožkoli mě miluje, kázanie mé bude chovati, a otec mój bude jeho milovati, a k němu přijdem a u něho bydlenie učiníme. Ktožkoli mne nemiluje, kázanie mého nechová. A kázanie, ješto ste slyšeli, nenie mé, ale toho, jenž mě jest poslal, otcovo. To sem vám mluvil, bydle u vás. Ale utěšitel Duch svatý, jehožto pošle ve jmě mé, ten vás naučí všemu a ponutká vás ke všemu, cožkoli povědě vám. Pokoj vám ostavuji, pokoj mój vám dávaji, nikakež vám svět nedává, ale já vám dávaji. Nesmucij sě srdce vaše ani sě strachuj, slyšeli ste, ež sem vám řekl: Od vás sě lúči, a k vám jdu. Byšte mě milovali, radovali byšte sě, ež jdu k uotci, neb otec věcší mne jest. A teď sem vám pověděl, prvé než sě stane, aby, když sě stane, věřili. Již s vámi mnoho nebudu, neb přišel jest knieže světa tohoto a ve mně ničehož nejmá, ale aby poznal svět, ež miluji otcě, a jakož mi jest přikázanie dal otec, tak činím. Vstaňte, poďmež odtadto.“[253]J 14,1–31
To řek Ježíš, k nim vecě: „Já sem vinné dřevo pravé a otec mój oráč jest. Všelikú ratolest ve mně, jěž nenese ovocě, odetne ji, a všelikú, ješto ovoce nese, ostrúžě ji, počiščí jie, aby viece ovocě nesla. Juž vy čisti jste pro mé kázanie, ješto sem vám mluvil. Bydlte ve mně a já u vás. Jakež ratolest nemóže nésti ovocě od sebe sama, nebude li sě kmene přídržěti, takež i vy, nebudete li ve mně bydliti. Já sem vinné dřěvo a vy ratolesti, ktož ve mně přěbývá a já v něm, ten nese mnoho ovocě. Neb beze mne nic nemóžete učiniti. Ktožkoli ve mně ne[91v]číslo strany rukopisubude
