dě[26v]číslo strany rukopisuťátko z jeho rukú vzala. A tu divně, když je chtieše vzieti, ruku jiej podalo to svaté děťátko, jako by k ní sě vrátiti žádalo. Zatiem sě zřiedivše, pojidú k oltáři ta dva svatá kmeti, napřěd svatý Josef a svatý Simeon, držiece sě za rucě, s jasným náboženstvím v srdci sě radujíce, k oltáři pojidešta, boha chváléce a řkúce svatého Davida proročstvie: „Věrný hospodin ve všech svých sloviech a svatý ve všech svých skutciech[100]Ps 145,17 vykúpenie poslán lidu svému. Aj toť jest náš hospodin na věky věkóm. Přijeli jsmy, hospodine, milosrdie tvé prostřěd chrámu tvého.“[101]Ps 48,10 Zatiem pojide Maria, Matka božie, nesúc na svú svatú rukú všeho světa krále, andělského pána nebeského královstvie věčného otcě, a jdieše podlé nie svatá Anna prorokyni, velikými radoščěmi od srdcě sladkosti Ducha svatého prohuhlijíc, boha chváléc i děkujíc. Ó, kak jest to bylo u malosti lidí krásné zřiezenie a slovutné přihlédanie! Čtvero jich k uoltáři s děťátkem jdieše, avšak jsú byly mezi nimi všěch věkóm národy. Byly děti, byly dievky, byly ženy, byli mladí, byli staří, aby sě proročstvie naplnilo, ješto jest bylo dávno řečeno: Mladí i děvicě, staří s mlajzšími, chvalte hospodina.[102]Ps 117,1
A když tak k uoltáři přijidú, tehda Matka božie s velikým náboženstvím poklekši, obětovala svého milého syna bohu Otci a takto řkúc: „Přijmi, všemohúcí bože Otče, tuto mú obět, mého prvorozeného syna, jehožto s ráčil pro svú bezčíslú milost na tento svět seslati a mě, kakžkoli nedóstojnú, jeho matkú učiniti.“ To řekši Matka božie, na oltáři toho svatého dietěte ponechavši, stojiec s jinými přěd
