[100v]číslo strany rukopisunábožné, jeho litujíce, plačíce a sě u prsi tepúc. K nimžto Ježíš ozřěv sě propovědě a řka: „Dcery jeruzalemské, neplačte na mú smrt, nebť já vskořě z mrtvých vstanu, ale plačte na veliké příhody, ješto sě státi mají nad vaším tiemto městem i nad vaším pranárodem.“[291]L 23,27–28 A když Židé uzřěchu, ež Ježíš kříže nésti nemóže, utkavše jednoho člověka Šimona, jenž ze vsi přišel bieše, pod bezděčí jemu kázachu kříž za Ježíšem nésti.[292]Mt 27,32 A když na rozhranie přijidú, najprvé dva lotry ukřižovachu. A to proto učinichu, aby Ježíš, vida jich křik a bolest, věcší strast měl v srdci. Potom Ježíšóv kříž na zemi položivše, jej obnaživše, v znak na kříž položivše, jeho světie rucě i nohy provazy roztiehše, železnými hřěbími přikovachu a takž jeho s křížem uprostřěd mezi lotry vzvedú. Tu pro jeho svatého těla težkost rány od hřěbóv probité sě drúc rozšířichu, odňadžto jeho svatá krev čtyřmi potoky na zemi chrčieše. V tu dobu Židé naň vzvolachu a řkúc: „Jiné s uzdravoval, a sebe uzdraviti nemóžeš. Jsi li Syn boží, sstup nynie s kříže.“ Druzí voláchu: „Jsi li král israhelský, sstup s kříže a uvěřímy v tě.“[293]Mt 27,42 Ten hlas od rady diábelské bieše, neb jakž pravie svatí mistři: „Diábel na jedné straně křížě stáše, znamenaje, mohl li by tu co zisku mieti. A uznamenaje, ež mu Ježíšova smrt škodna bieše, chtěl rád jeho smrt staviti, i nemohl. Protož Židóm radieše, aby ho s křížě ponúcěli.“
A když tak Ježíš na kříži do šesté hodiny stáše, tehda po všem světu mrklo, slunce svú krásu bieše ztratilo,
