[85v]číslo strany rukopisu[1]zapsáno „bojové, války i jiné vojny vznikly. A odtud“ pro potřebu tělesnú a pro lakomstvie božím přepuštěním kniežata jsú vznikla, aby mocí nebeskú jim pójčenú to zlé a nepokoje stavovali v lidech a jim pokoj a bezpečenství zjednávali, kterážto kniežata zákony a práva ustavují, aby u pokoji zpravovali, v lidech zlodějstvo a lúpež stavíce, všem pokoj učinili. Též my, Karel ciesař, v našem českém království, ješto jest na nás od přirození spadlo, mysl svú snažnú přikládáme a chceme pilnost přiložiti, abychom rozličné nedostatky a nepokoje mezi lidmi stavovali, ješto sú se v našem království rozmnožily přílišně, abychom nebyli poznáni, bychom moci ciesařské, nám od boha pójčené, neužívali a obecného dobrého v lidech nám poddaných a pokoje svým nedbáním nezjednali, jakož na nás ciesařský úřad český slušie.
A poněvadž mezi všemi jinými věcmi nám se zdá najvětšie příčina k nedostatku v našem ciesařském království otlúčení rozličných vlastí a hraduov mnohých od Koruny českého královstvie, ješto jsú příslušely k zjednání spravedlnosti a pokoje i k stolu téhož královstvie českého, ješto jsú ty hrady i vlasti naši předkové a zvláště osvícené knieže a pan děd náš pán Václav druhý, král český, bez mála [86r]číslo strany rukopisuod třídceti et od Koruny české odlúčili. To všecko a boží pomocí i našich věrných všech zemanuov našimi penězi a jich připuzeniem mieníme zase k Koruně vyplatiti pro pokoj českého královstvie, berně obecné zemské nám ode všie obce dané k tomu vyplacení vlastí a hraduov od Koruny odlúčených.
A potom naší mocí ciesařskú zapovídáme s plnú radú i povolením našich šlechticuov a zeman, aby nikdy žádný náš náměstek nemohl žádného hradu ani žádné vlasti, což k Koruně české příslušie, odlúčiti od též Koruny bez povolení našich českých pánuov.
A to naše ustanovenie aby trvalo věčně v našem českém království, kázali jsme zjevně popsati i provolati, že všickni králové, české koruny naší dědicové, nebo když by se našich dědicuov nedostávalo, jehož buoh nedaj, ale jiný bohem zvolený když by po naší smrti který byl k Čechám korunován, aby v jednom měsíci pořád zběhlém ode dne svého korunování měl před pány i před zemany přísahu učiniti čistú a spravedlivú na knihách na svatém čtení zjevně, že těch zemí a hraduov nikdy od Koruny české nemá odlúčiti zjevně ani tajně, ani žádného dielu, ješto k těm hradóuo příslušie, aby toho žádnému člověku ani dal ani prodal ani zastavil k věčnosti ani do kterého času, ani za které
