hoj[2r]číslo strany rukopisunú a velikú rozličných jazykuov známost, ale byl by oznamuje rozumy skryté a tajné řeči a slov, a to jest jiný a rozdílný od prvnieho skutek.
A ačkoli ten, ktož řeči vykládá, ne vdycky slovo od slova, ale od rozumu rozum móž vyložiti, než že v písmích svatých a zvláště v tomto našem proroku i slova sama i také pořádek těch slov moc velikú činí i vážnost. Protož i toho se tuto musilo šetřiti a nezdálo se, aby mělo podál odtud odcházeno býti, zvlášť aby se nic neukracovalo. Neb kdyby některých slov jeden rozum byl položen a jiní se opustili, zevně by se tuto zdálo býti ukrácenie, zvláště že při těchto řečech velmi se rozliční rozumové pokládají. Pokudž tehda najdéle býti mohlo, co by jediné jako s příkrostí a krutostí nebylo, při tomto vykládaní slov se jest ovšem šetřilo. A jestliže by tuto někde změněna slova našel, jakož toho nevelmi mnoho jest, to znaj, z tohoto že jest přišlo: nahlédal sem někde, kde jest ovšem bylo zastíněno, v žaltář vykládaný od svatého Jeronýma z řeči židovské, ješto to není naše vyložení, kteréhož obecně požíváme. I tu pak někdy, aby nětco bylo zevnějšího a otev[2v]číslo strany rukopisuřenějšího, vzal sem slovo položené od svatého Jeronýma miesto toho, kteréž jest v obecném vyložení, a to beze všeho poblúzení a změnění mysli proroka.
Nad to všecko pak také, že tito žalmové sú, v nichžto aneb z velikého náboženstvie člověka chválí se buoh, anebo z velikého lkání a žalosti ohlašuje se pokánie, aneb i z veliké radosti pro nějaké dobrodíní diek činění se pósobí, ješto to všecko že z snažného pohnutie a žádosti srdce pochází a v tom lidským během i slova se někde nedopoviedají, ale ukracují, jakož se to často v těchto knihách žalmóv shledává a nachází, i protož to, když se v jinú řeč překládá, ne takové pozornosti móže držeti jako v řeči první své. A tak každý, kto knihy tyto čísti bude, šetřiti musí toho, neb jináč rozum slov snadně by mohl tomu zastieněn a zastřen býti.
Proč pak tyto knihy slovú žaltář, věděti máš, že žaltář jest nástroj aneb náprava hudby, maje zpósobu a formu podobnú obecné loutně, jsa tohoto rozdielu od nie, že loutna dřevo to prázné, v kterémž se zvuk obráží, a způsob má dole, struny pak nad ckú, jenžto prázné dřevo kryje, nahoře má. Ale žaltář dřevo prázné má nahoře a struny dole pod ckú, kteráž kryje to jisté dřevo tak, že se zdů[3r]číslo strany rukopisulu
