chudému patřé, osidla klade v miestě skrytém jakožto lev v jeskyni své. Osidla dělá, aby polapil chudého, lapati chudého, když přitáhá jeho. Ps9,31 V osidle svém ponížíť jeho, pochýlíť se i padne, když panovati bude nad chudými. Ps9,32 Nebo pověděl jest v srdci svém: „Zapomnělť se jest buoh, odvrátilť jest tvář svú, ať by nehleděl na konec.“ Ps9,33 Povstaň, pane bože, a ať se vyzdvihne ruka tvá, nezapomínaj se nad chudými. Ps9,34 Pročež rozdráždil nevěrný boha? Nebo mluvil v srdci svém: „Nebudeť se vyptávati.“ Ps9,35 Vidíš, nebo ty úsilé i bolest znamenáš, aby je vydal v ruce své. Toběť jest pozuostaven chudý, osiřelému ty budeš pomocníkem. Ps9,36 Potři rámě hřiešníka i zlostného, vyptáván bude hřiech jeho, a nebudeť nalezen. Ps9,37 Hospodin kralovati bude věčně i na věky věkuom, vyhynete, národové, z země jeho. Ps9,38 Žádost chudých uslyšal jest hospodin, přípravu srdce jich slyšalo ucho tvé, Ps9,39 učiň súd osiřalému a opovrženému, ať by viece nepřičíněl veličiti se člověk na zemi.