jest v boha, nechť ho vyprostí, ať svobodna učiní ho, neboť žádá jeho.“ Ps21,10 Neb ty si, jenžs mě vytrhl z života, naděje má od prsí matky mé, Ps21,11 na těť sem zpolehl od života. Z života matky mé buoh muoj ty si, Ps21,12 neodcházejž ode mne, neboť zamúcenie přeblízké jest a nenieť, kto by spomohl. Ps21,13 Ostúpili sú mě telci mnozí, býkové tuční oblehli jsú mě. Ps21,14 Otevřeli sú na mě usta svá jakžto lev lapaje a řeva. Ps21,15 Jakžto voda vylit sem a vystúpily sú všecky kosti mé. Učiněno jest srdce mé jakžto vosk rozpuštěný uprostřed života mého. Ps21,16 Usvadla jest jakžto škořepina síla má a jazyk muoj přilnul jest k dásňuom mým a do prachu smrti doprovodil si mě. Ps21,17 Nebo ostúpili sú mě psové mnozí, zbor zlobivých oblehl jest mě. Zbodli sú ruce mé i nohy mé, Ps21,18 zčetli sú všecky kosti mé. Oni pak patřili jsú a vzhlédali na mě, Ps21,19 rozdělili sú sobě rúcha má a na rúcho mé uvrhli sú los. Ps21,20 Ty pak, hospodine, nevzdalujž spomoci své ode mne, k obraně mé rač přizříti. Ps21,21 Vytrhni od meče, bože, duši mú a z ruky psa jediničkú mú. Ps21,22 Vysvobodiž mě z úst lva a od rohuov jednorožcuov poníženie