Štítný ze Štítného, Tomáš: [Řeči nedělní a sváteční, rukopis A]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII C 15, 1r–254v vyjma 196v–199v a 194. Editor Hanzová, Barbora. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<16v17r17v18r18v19r19v20r20v>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[18v]číslo strany rukopisulidští národové. A tak od židóv jest spasenie vyšlo a ten lid usadil Bóh byl prostřed světa, kdež lidé bydlé, aby na vše strany vókol ty sě noviny pronesly, když na svět spasitel přišel. A Jeruzalem bylo j’ město a výkladem tolik jest řečeno, jako bych řekl „viděnie pokoje“. A tak ona slova, jimiž jsem řeč počal, mohla by byla k tomu lidu, ješto, jmaje[w]jmaje] gmame[13]písmeno „m“ v koncovce bylo pouze vymazáno proročstvie o spasiteli, čakal žádostně příštie jeho, jakož večeros řečena býti, a jako kněžie naši, koledujíc a koláč jako ziskujíc, zpievají v tom podobenství a řkúc: Zajtra vyjdete a Hospodin bude s vámi; neb ten den božieho narozenie, jakož zajtra slaviti budem, vyšli jsú z té naděje a z toho čakánie, by jměl spasitel přijíti; ale již přišed, i byl jest s nimi narodiv sě.

Druhé sem řekl něco o tom pověděti, kak jest Bóh s námi, na svět přišed v člověčství našem. I řku najprv, ež z své veliké milosti ráčil[x]ráčil] racz s námi dietětem býti, abychom nejen báli sě jeho jako pána všeho světa vzvýšeného v jeho mocné velebnosti, ale bychom jej, dietětem s sebú jmajíc, milovali také jako děťátko, do něhož jest naděje dobrého všeho, aby skrze to, když jej budem milovati, nám dobře bylo. Onť bez našie milosti móž dobře býti, ale my nemóžem bez jeho milosti býti dobře; aneb jeho nemilujíc, zle by nám bylo. A tak ne pro své, ale pro naše dobré, chtě sě nám míl učiniti, i dietětem Bóh ráčil býti. Neb od přirozenie jde[14]nejisté čtení slova milost kakás k dietkám čistým. Ó, kak jest toho nezapomněl, ež stav velebný, stav kniežecí lépe lid zachová sobě milostivú dobrotú než své moci ukrutností[y]ukrutností] vkutnoſtij! Aj, od syna Šalomúnova mnoho lidu odstúpilo, ješto, úfaje v svú moc ukrutnú, řeč mluvil k lidu a neukázal, by chtěl bytelně býti s lidmi. Ale čte sě o králi Artaxerses, ež řekl: Když sem nad mnoho lidem rozličných vlastí kraloval mocně, v tom sem nechtěl své moci výsosti ukázati, bych jim byl těžek, ale tíše s dobrotú kraloval jsem nad svými lidmi. A tak i Syn boží, velebný Bóh, i děťátkem ráčil býti, aby nás k sobě[15]zde započaté neškrtnuté písmeno k sebe přitáhl milování.

Ráčil také Bóh v našem člověčství býti s námi jako lékař, aby vyhojil nás z našie nemoci. Die

X
wjmaje] gmame
xráčil] racz
yukrutností] vkutnoſtij
13písmeno „m“ v koncovce bylo pouze vymazáno
14nejisté čtení slova
15zde započaté neškrtnuté písmeno
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 20 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).