po[12r]číslo strany rukopisuzdvíháno, ani pyskóv kúsáno. A tak když o velikých věcech jest zmienka, vážně má mluveno býti, a o prostředních střédmě, ale o malých lechce. Neb při věcech malých nenie potřebie vtipných řečí, než snadnými slovy má mluveno býti. O velikých a o znamenitých, kdež o Bohu neb o spasení lidském řiedí se, vysokú a hlubokú řečí praveno má býti. Ale u věcech střédmých, kdež ku poslúchaní líbeznému jest rozprávka, prostředně mluviti slušie. Jestli pak řeč o chválení nebo o hyzdění, ta má skrovně pověděna býti. Seneka: „Chval skrovně, hyzď skrovnějie, neb jednostajné potupenie jest přielišné chválenie z pochlebnosti, ale hyzděnie z nenávisti pocházie.“ Také nemá býti chválen v oči nižádný, neb psáno jest: „Přítomného chváliti ani zahanbiti neslušie.“ Druhé: Při spě[12v]číslo strany rukopisuchu a při meškání obyčej slušný má zachován býti, jinak v řeči, a jinak v účinku. V mluvení máš čekati času. Jakož die sv. Jakub: „Buď spěšný k slyšení řečí, ale zpozdilý k mluvení a k hněvu.“ K témuž Kassiodorus: „To jest duostojná a ušlechtilá ctnost dlúho čekati mluvenie, ale brzo urozumněti, což uslyší.“ Má také při rozsuzování býti pomeškáno, neb v praviech jest psáno: „Najlepší súdce jest ten, kterýž dlúho nerozsúdí, ale spěšně porozumie a vypovie při.“ A tak rozmyšlovánie při věcech pilných bezpečné jest meškánie, protož často v hanbu a v škodu upaduje, ktož spěšně rozsuzuje. Též při radách užitečno jest meškánie, neb troje věc jest odporná radě, totiž chvátavost, hněv a lakomstvie. Také někdy po dlúhém rozmyšlení některý skutek spěšně učiniti slu[13r]číslo strany rukopisušno jest. Jakož Seneka praví: „Méně mluv, než činíš, a dlúho rozvaž, ale brzo učiň, a tak chvátavost při darování vzácná a vděčná jest.“ Ktož brzo dá, dvakrát dá. Neumie dáti, ktož dáním prodlévá. Neb die Šalomún[ax]Šalomún] Sſalo: „Člověk spěšný v skutku darovánie[ay]darovánie] darowan stana před králi, a nebude vídán mezi chatrnými.“ A však neslušie tak chvátati, ješto by skutek v dokonání měl překážku. Třetie: Při zpósobu řeči obyčej zřiezený má býti zachován. Šalomún[az]Šalomún] Sſalo: „Kdež jest práce roboty, tu bývá hojnost. Ale kdež jest mnoho mluvenie, tu často chudoba shledává se.“ Protož nic nenie užitečnějšieho, než najméně s jinými, ale s sebú mluviti hojně. A však někdy[ba]někdy] nijekdy skrovně promluviti i mlčeti hodné jest. Die Sokrates mudřec: „Všem vóbec líbiti se muožeš, budeš li málo