Neb die Šalomún: „Měkká řeč lomí hněv, ale tvrdá zbuzuje hněv.“ Také vystřiehaj se, aby nemluvil oplzlých a nečistých řečí. Neb die apoštol: „Porušují dobré mravy rozmlúvanie nečistá.“ Seneka: „Zdrž se od řečí nečistých a šeredných, neb obvykánie řečí takových nestydlivost plodí.“ Šalomún: „Člověk obvyklý v řečech oplzlých nepřivede se k dobrému po vše dni života svého.“ Opět pamatuj se, aby nemluvil řečí nesnadných a skrytých, ale obecné a světlé. Neb jest v práviech psáno: „Lépe jest němu býti než mluviti tak, aby jiní nerozuměli.“ Ani chytrých věcí mluviti máš. Jakož píše Šalomún: „Ktož chytře mluví, týmž obyčejem oklamán bude.“ A nadto nebude milosti božie hoden. Ještě ani mluv křivdy, ani čiň jinému. Neb psáno jest: „Mnohým křivdu činí, ktož jednomu učinil jest.“ A Seneka: „Čekaj sobě téhož, cos jinému učinil.“ A netoliko aby sám jinému nečinil křivdy, ale také tomu, ješto by činil jiným křivdu. Muožeš li zabrániti, máš. Neb die Tullius: „Dvój jest rozdiel křivdy. Jeden těch, ješto činie, druhý těch, ješto mohú zabrániti, i dopúštějí jiným činiti křivdu.“ Pakli by kto na tě mluvil křivdu, mlčeti máš a shověti, jakož sv. Augustin die: „Lépe jest mlčením křivdu strpěti, než řečí hněvivú přemoci a svárem.“ Viz také, aby k rozdvojení nic nemluvil ani k posměchu, neb nic nenie tak škodlivé městu a obci jako rozdvojenie. A v práviech o posmievaní psáno jest, že posměch každému nelíbí se, a proto mezi lidmi přiezni ubývá a častokrát zhynuje do konce. Neb řeč pověděna z posměchu jest protivna sluchu, kohož se dotýče. Šalomún: „Ktož z posměchu cizie hřiechy zjevuje, ten uslyší své, když najméň naděje se.“ Opět viz, aby řečí hrdých a také prázdných nemluvil, neb o zpupných řečech Šalomún die: „Kdež jest hrdost, tu jest protivenstvie, ale kde jest pokora, tu jest múdrost i sláva.“ O řeči prázdné ve Čtení psáno jest, že z každého slova prázdného v den súdný počet Bohu vydáme.
KOMU. Třetie slóvce knížek těchto řečeno jest KOMU. Tuto znamenaj, komu chceš mluviti, jest li člověk ten přietel, neb nepřietel, s přietelem dobře a upřímně mluviti muožeš, neb žádná věc není tak sladká a milá jako rozmlúvanie s přietelem věrným, neb užitečnějšieho člověku nic nenie přietele věrného, neb s ním rozmluviti muožeš jako sám s sebú. Neb ten v tvém zamucení utěší tě a v tvém štěstí a v radosti druhú radost přidá tobě. Lehké jest