spěchu a při meškání obyčej slušný má zachován býti, jinak v řeči, a jinak v účinku. V mluvení máš čekati času. Jakož die sv. Jakub: „Buď spěšný k slyšení řečí, ale zpozdilý k mluvení a k hněvu.“ K témuž Kassiodorus: „To jest duostojná a ušlechtilá ctnost dlúho čekati mluvenie, ale brzo urozumněti, což uslyší.“ Má také při rozsuzování býti pomeškáno, neb v praviech jest psáno: „Najlepší súdce jest ten, kterýž dlúho nerozsúdí, ale spěšně porozumie a vypovie při.“ A tak rozmyšlovánie při věcech pilných bezpečné jest meškánie, protož často v hanbu a v škodu upaduje, ktož spěšně rozsuzuje. Též při radách užitečno jest meškánie, neb troje věc jest odporná radě, totiž chvátavost, hněv a lakomstvie. Také někdy po dlúhém rozmyšlení některý skutek spěšně učiniti slušno jest. Jakož Seneka praví: „Méně mluv, než činíš, a dlúho rozvaž, ale brzo učiň, a tak chvátavost při darování vzácná a vděčná jest.“ Ktož brzo dá, dvakrát dá. Neumie dáti, ktož dáním prodlévá. Neb die Šalomún: „Člověk spěšný v skutku darovánie stana před králi, a nebude vídán mezi chatrnými.“ A však neslušie tak chvátati, ješto by skutek v dokonání měl překážku. Třetie: Při zpósobu řeči obyčej zřiezený má býti zachován. Šalomún: „Kdež jest práce roboty, tu bývá hojnost. Ale kdež jest mnoho mluvenie, tu často chudoba shledává se.“ Protož nic nenie užitečnějšieho, než najméně s jinými, ale s sebú mluviti hojně. A však někdy skrovně promluviti i mlčeti hodné jest. Die Sokrates mudřec: „Všem vóbec líbiti se muožeš, budeš li málo mluviti a mnoho činiti.“ Ale mluviti máš řeč veselú, poctivú, užitečnú, světlú, sprostnú a zřiezenú, prostými usty, pokojným obyčejem, bez smiechu a bez křiku neskrovného. Jakož Šalomún svědčí: „Plást strdi, sladkost duše a kostí zdravie řeč zřiezená.“

KDY. Šesté a poslednie slóvce knížek těchto řečeno jest KDY. Totiž kterého času a kterým řádem mluvil by. Neb v knihách Šalomún psáno jest: „Člověk múdrý mlčeti bude do času hodného, ale bláznivý nedočeká času.“ A jinde v těchž knihách: „Čas mluvenie a čas mlčenie.“ Seneka: „Dotuď buď u mlčenie, dokudž by nebylo potřebie mluviti.“ Opět Šalomún k témuž: „Kdež nemáš slyšenie, tu nevylévaj mluvenie svého. A v múdrosti nepovyšuj se před múdřejšími.“ Opět Šalomún: „Ktož mluví tomu, ješto neposlúchá, podobné jest,