[8v]číslo strany rukopisuna nohy postaven bývá, což že se děje potěšováním, zjevné jest.
Paediacizojazyčný text jest vlastně učení dítek, jejichžto částka jest veliká raditi k následování dobrého a poctivého a že odvoditi od všeliké mrzkosti a nepravosti. Srovnává se tedy toto náše rozdělení kázaní s rozličností posluchačů, jakž ukázáno příkladem Kristovým a řečí svatého Pavla. Ale že pak posluchači v obecných shromážděních smíšeni bývají, dějeť se to tak, že proroci, Kristus i apoštolé, a tak všickni pobožní služebníci slova téměř vždycky z učení svého vyvedou potěšování, rady i domlouvaní, kterážto moc učení toho jako připojené má, jakž sem připomenul nahoře, že se děje v psaních prorockých a apoštolských, jejichžto příkladů aby následovali pobožní služebníci v činění kázaní, na ně přísluší. Aniž proto má haníno býti toto náše rozdělování jako takové, kteréž k rozdělování věcí přináleží, a učící, jaký způsob měl by zachován býti v kázaní. Ačkoli to, což sem připomenul, někdy jako po stra[9r]číslo strany rukopisuně přistoupí a často i pro ozdobu připojeno bývá. Čehož kdožkoli nešetří, nebude moci ani samých svých kázaní, jakž sluší, zpraviti, ani cizí rozsuzovati a v pamět uvoditi. A protož musejíť i rozdílové kázaní poznáni býti, i což by k nim mělo a mohlo připojeno býti, to věděti.
O kázaní učicím
Kázaní vyučující jest to, kteréhož cíl jiný není než neumělého posluchače nětčemu naučiti. V činění takového kázaní pobožný kazatel všecku sílu má na to vynaložiti, aby sám té věci, kteréž by učiti měl, výborně vyrozuměl. Potom aby ji v své mysli pilně složenou měl a za tím aby ji vysvětloval prostou, hladkou a lidu zvyklou řečí, aby se neohlédal na nějakou svou chválečku pro výmluvnost, ale radějí na boží čest pro rozšíření jí a na pochopitedlnost toho, což mluvíš, poslouchajících. A kdožkoli to činí, může se tím ujistiti, že posluchač nenazbírá sobě nějakých
