[11v]číslo strany rukopisuvzdělávající pobožnost příklady, a ne ty, kteříž by k zoufalství přivozovati měly.
Nyní k tomu chvilka jest, aby což již povědíno, to světlým příkladem bylo vysvětleno. A poněvadž žádný příklad nad Abrahamův[h]Abrahamův] Abrahamu není, toho tedy uživme k té věci. Dí svatý Pavel: Uvěřil Abraham Bohu a počteno jest jemu to k spravedlnosti.
Tuto svatý Pavel příklad Abrahamův nejvíce příčinou učení přivozuje a odtud vyvodí netoliko o spravedlnosti jisté učení, ale také vlastnosti víry dovodí, a jaká svatost věřícího člověka býti by měla. Tak podobně se učíme v následování svatého Pavla dvojí věci v příkladích nejvíce šetřiti: 1. skutku, jaký jest sám v sobě, 2. okolostojící věci přehlédnouti při osobě i při skutku tom. Skutek tento sám v sobě učí tomu, že spravedlnost pravá jde z víry božím slibům. Okolo stojící věcí při osobě i při tom činu o mnohých věcech nás vyučuje:
[1.]text doplněný editorem Že obřízka není příčinou ospravedlnění, nebo Abraham před obřezáním ospravedlněn byl a potom teprv obřízku jako pečet spra[12r]číslo strany rukopisuvedlnosti té, kteráž z víry jest přidána.
2. Vyznání o obcování Abrahamovu před ospravedlněním, o němž se svědčí, že žádnými svými skutky dobrými, jimiž by Boha předšel a dlužníka sobě učinil, ospravedlnění nedošel, ale samou dobrotivostí boží.
3. Že ospravedlňování z víry ke všem vůbec se vztahuje, ukazuje se z toho Abrahamova příkladu, nebo věrou ospravedlněn jest prvé, nežli jakým znamením ještě lidé vůbec jedni od druhých rozdílni byli. Z toho příkladu při Abrahamovi nepochybné, že proroci svá kázaní o povolání pohanů v církev brali.
4. Že řádů rozličných Mojžíšových těm, jenž mají ospravedlněni býti, zachovávati netřeba. Nebo jakož Abraham bez nich byl ospravedlněn, tak kteříž jeho příkladem ospravedlňováni budou, nebude jim těch ceremoních třeba k ospravedlnění plnému.
5. Že bez zákona mravného a skutků v desíti přikázaních položených děje se ospravedlnění. Nebo jestliže příkladem Abraha[12v]číslo strany rukopisumovým
