L1,1 Neb jistě[1]jistě] geſtie rkp. mnozí usilovali sú zřiediti rozpravenie, kteréžto mezi námi naplněny sú, věcí, L1,2 jakožto nám [b]označení sloupcepraveny od těch, kteřížto od počátka sami sú viděli a byli sú sluhy řeči, L1,3 viděno i mně[2]mně] nynie rkp. jest došlému všeho[3]všeho] + a principio lat. pilně[4]pilně] + ex ordine lat. tobě psáti, předobrý Teofile, L1,4 aby poznal těch slov, z nichžto si naučen, pravdu.
Skonává se předmluva a počíná se čtenie
Kapitola I.
L1,5 Byl jest ve dnech Erodesa, krále židovského, kněz jeden jménem Zachariáš z třiedy Abiášovy[5]Abiášovy] abraſowy rkp. a žena jeho bieše[6]bieše] navíc oproti lat. ze dcer Aaronových a jméno jejie Alžběta. L1,6 I biešta spravedlivá oba před bohem, chodiece ve všěch přikázaních i v spravedlnostech božích bez žaloby. L1,7 A nebieše jima syn, protože bieše Elžběta bezdětkyně a oba biešta sešla ve dnech svých. L1,8 I stalo se jest, když kněžstvie požíváše Zachariáš[7]Zachariáš] navíc oproti lat., + Zacharias var. v úřadu třiedy své před bohem, L1,9 podlé obyčejě kněžstvie losem vyšel jest, aby zápal kladl, všed do chrámu božieho. L1,10 A všecko množstvie lidu bieše modle se vně v hodinu zápalné oběti. L1,11 I ukáza se jemu anjel boží, stoje na pravici [oltáře]text doplněný editorem[8]oltáře] altaris lat. zápalné oběti. L1,12 A Zachariáš uzřěv, zamúti se a hróza spade na něho. L1,13 I vece k němu anjel: „Neboj se, Zachariáši, neb uslyšána jest prosba tvá a Elžběta, žena tvá, urodí tobě syna a nazóveš jméno jeho Janem. L1,14 A bude tobě radost a veselé a mnozí